Matěj Stropnický, předseda Strany zelených, v důsledku nátlaku bulvárních médií dva dny před volbami veřejně oznámil, že je gay. Stal se tak prakticky prvním politikem v ČR, který se k tomu, že je součástí LGBT komunity, otevřeně přihlásil. Ačkoliv o načasování (a okolnostech) jeho coming outu se zejména na sociálních sítích hojně spekuluje, předseda Zelených LUI objasnil, co jej k rozhodnutí přimělo, a přiblížil také důvody, proč svou orientaci tak dlouho nekomentoval.
Jste prakticky první český politik, který se ke coming outu odhodlal. Přitom lze samozřejmě předpokládat, že je leseb i gayů v politice rozhodně víc. Je to tedy nějaký „problém“ být politik-gay?
V prvé řadě, běžný gay má ten coming out jeden. My, co jsme veřejně známí, to máme na dvě fáze. Nejprve musíme se vším seznámit rodinu, přátele, okolí, teprve potom veřejnost. Problém je, že česká společnost se sice tváří velmi tolerantně, ale ona je to spíš lhostejnost než tolerance. Přijímá gaye tehdy, když se neukazují, neprojevují, nejsou vidět. Je to takový normalizační zvyk – všem je jedno, kdo si co dělá doma, ale běda, aby s tím vyšel ven. V kombinaci s tím, že je člověk veřejně známý, coming out jen tím oznámením nekončí. Pokud totiž člověk nejezdí autem s černými skly, ale tramvají jako já, může být vystaven nějaké konfrontaci. Protože ne všichni jsou jen lhostejní, mnozí umí vyjádřit nějakou podobu zášti.
Už se vám něco takového stihlo stát?
Za ty dva dny jsem se s ničím podobným nesetkal, a to jsem jel tramvají už asi pětkrát. (smích) Zatím naopak dostávám samé super reakce, což je velmi posilující a moc za to všem děkuju.
Jak se s novou „rolí“ oficiálně vyoutovaného sžíváte vy sám?
Je to velká úleva, když můžete vzít svého kluka na ulici za ruku. Taky bych chtěl říct, že je dobře, že žijeme ve svobodné společnosti, kde je vůbec coming out možný. Musíme si ale tuto možnost hájit, a to i v těchto volbách. Protože příklady toho, kdy se i velmi blízko kolem nás, třeba v Polsku nebo Maďarsku, chopili moci autoritářští vládci – a u nás jsou taky takoví aspiranti – naznačují, že to může znamenat v zájmu získávání podpory celku pro něco, nějakou společnou myšlenku, ukazování na ty, co se odlišují. To je pak patrné např. v případě muslimů, ale myslím, že i lidé z LGBT komunity mohou být třeba právě v okamžiku ohrožení státu na ráně.
Váš coming out je – s ohledem na jeho „předvolební načasování“ – obestřen mnoha spekulacemi, zda nejde spíše o politický kalkul…
Já jsem se coming outu skutečně velmi dlouho bránil. Bulvár – který celou tuto záležitost vlastně spustil – byl taky ten hlavní důvod, proč mi to tak dlouho trvalo. Mám z rodiny celou řadu zkušeností, ne úplně dobrých, že bulváru podáte ruku a nakonec už se toho „bahýnka“ nezbavíte. Soukromí je pro mě velmi cenné. Ale v momentě, kdy v Blesku vyšel článek, kde celou tu věc položili do polohy, že jsem vlastně zbabělec, tak jsem si řekl – a dost, žádný zbabělec nejsem, jdu do toho…
V bulváru byla celá věc podána tak, že o všem promluvil váš kluk, dokonce jej Blesk citoval s tím, že prý se bojíte volebního neúspěchu a váháte, zda by vám coming out mohl přivést další voliče…
Ono je potřeba uvést to celé na pravou míru. V bulváru vyšel přepis odposlechu rozhovoru mého kluka Dana s jeho kamarádkou, herečkou Petrou Horváthovou. On ale nevěděl, že to, co si říkají, někdo zaznamenává. A jak je jasné z některých těch „citací“, včetně té, kterou teď zmiňujete, jsou v mnoha případech spíše výsledkem redaktorských fantazií.
„Byla by velká náhoda, kdyby se to (coming-out, pozn. red.) rozhodl udělat zcela bez nějakého úmyslu,“ vyjádřil se k situaci politolog Kamil Švec. Jaký tedy byl (či je) váš úmysl?
Byla to skutečně náhoda. Jednak „coming out 2017“ je trošku de mode. Je to věc, kvůli které je dnes směšné dělat tiskové konference. Mělo by to být něco, co je přirozenou součástí života, ale „Česko 2017“ to ještě neumí. Jenže se to dostalo do polohy, že my Zelení léta hájíme práva LGBT komunity a já – jako předseda strany – si o ně sám neumím říct. Tak jsem usoudil, že kdybych se k tomu coming outu neodhodlal, byl by to vlastně podvod na lidi. Nejdřív musíme totiž ukázat my, že se toho nebojíme, a teprve pak někoho zastupovat.
I na sociálních sítích se hojně spekuluje o tom, jak k vašemu coming outu přistupovat (mnozí např. hovoří právě o snaze získat další voliče) – Jak by tedy veřejnost měla situaci chápat?
Doufám, že to bude vnímáno jako určitý projev odvahy, protože mě to nějakou odvahu stálo. Navíc vše přišlo ve chvíli, kdy ten vztah je poměrně čerstvý a každý vztah je ve svých počátcích zároveň velmi křehký. Prohnat ho takovým ohněm je velký test toho, jestli vydrží. A já bych o ten vztah nerad přišel. Takový hazardér nejsem, abych si vše naplánoval dobrovolně, to jsou jen velké spekulace marketérů. Občas to život chce prostě přirozeněji. Zároveň jsem tímto krokem chtěl taky všem lidem vyslat signál – i když mohou mít stovky názorů na různé věci – že my tady budeme stát, ať se bude dít, co se bude dít, a budeme hájit jejich práva.
Nemáte obavy, že začnete narážet na nějaký odpor ze strany politických kolegů? Třeba Tomio Okamura není zrovna příznivcem leseb a gayů…
K panu Okamurovi cítím tak silný odpor, že to nelze již nijak překonat. (smích)
Myslíte, že by vaše rozhodnutí mohlo třeba inspirovat ke coming outu i další politiky?
Je fakt, že než si coming outem člověk projde, vypadá to celé mnohem větší, než to ve skutečnosti je. Takže bych chtěl povzbudit i lidi třeba v jiných politických stranách, ale zejména běžné mladé lidi, aby do toho šli. A co se těch politiků týká – jejich přístup jde ruku v ruce s proměnami mezi voliči. My máme léta v programu několik důležitých věcí pro LGBT lidi – není na ně zatím ale kladen takový důraz, protože ve společnosti převažují z LGBT komunity ti mladší, a tak se jich zatím netýkají (např. vdovecké a vdovské důchody pro gay/les páry apod.), ale na to dojde. Možná právě pak přijdou i coming outy těch politiků. Protože uvidí, že LGBT lidé jsou také významná voličská skupina.
LUI, autor Mirka Dobešová 20.10.2017