Ke 30. dubnu 2009 jsem se po roce působení v pozici asistenta poslankyně Olgy Zubové rozhodl dobrovolně odejít. K odchodu mě přiměly především tyto tři důvody. Zaprvé fakt, že z mého pohledu politické nutnosti mého angažmá v Poslanecké sněmovně pominuly a to tehdy, když se ukázalo, že vládní koalice již nebude umět prosadit žádnou ze svých asociálních reforem (zejména v oblasti zdravotnictví) a že u ledu je i otázka instalace amerického radaru v Brdech. Úkol přispět k porážce neoliberálních reforem a unilateralistického radaru jsem vnímal od prvopočátku jako klíčový a myslím, že jsem k němu přispěl ze všech sil. Zadruhé považuji za nevhodné působit v roli asistenta poslankyně, která po svém vyloučení ze Strany zelených vstoupila do nové Demokratické strany zelených a stala se dokonce součástí jejího vedení, zatímco já v původní SZ zůstávám. Tato nová strana podle mě nemá odlišný programový základ od současných zelených a ne všechny osoby, které jsou jejími představiteli, považuji za skutečně zelené a nerozumím tak jejich motivaci poškozovat zelené hnutí jeho politickým štěpením. Konečně zatřetí, od prvopočátku jsem na jedné straně nebyl stoupencem účasti Strany zelených ve vládě, na druhé straně považuji ale za politickou chybu přispět k pádu vlády podle časového diktátu opozice v rozhodujícím okamžiku souběhu evropského předsednictví a hospodářské krize.
Olze Zubové jsem ale vděčný za příležitost, kterou mi poskytla nabídkou místa asistenta, a mám ji za její osobní statečnost i nadále rád. Věřím, že až pomine éra souběžné nedisciplovanosti a intolerance v naší straně, že se zase všichni zelení sejdou pod jednou střechou. K tomu chci dopomáhat nejvíce, neboť složitost prosazování zelené politiky vyžaduje jednak jednotu v postupu, jednak i dodržování programu, za nějž jsme byli zvoleni.
V Praze dne 18. dubna 2009, Matěj Stropnický v.r.“