Vláda nám do Prahy vábí další závod Amazonu, tento týden o tom schválila dokonce memorandum. Vnutit ho chce i hlavnímu městu a místním. Co je Amazon zač a proč ta vládní námaha?
Jeden sklad firmy u nás už existuje, v Dobrovízi u Kladna, navštívil jsem ho v říjnu. Obrovskými písmy na všech volných stěnách mají tu psána hesla – zároveň i žádoucí vlastnosti zaměstnanců. Myslet vždy na zákazníky. Vlastnictví. Mít výsledky. Učit se a být zvídavý. K obědu v jídelně zachutná: Hledat příčiny problémů. Důraz na akci. Šetrnost. U nástěnky s nejlepšími pracovníky: Odvaha nesouhlasit a přijmout odpovědnost. Získat si důvěru ostatních. Směšné? Ale závazné.
Amazon založil roku 1994 Jeff Bezos, dnes pátý nejbohatší člověk na světě. Zaměstnává 154tis lidí a v minulém roce firma prodala zboží v hodnotě 64 miliard dolarů, z toho čistý zisk tvoří čtvrt miliardy. Jen v Německu, které je největším trhem Amazonu v Evropě, je nejsilnější firmou v on-line prodeji. Původně se Amazon zaměřoval zejména na prodej knih, nicméně postupně obsáhnul téměř cokoliv, co se vybaví. Nezprostředkovává snad jen živá zvířata, čerstvé potraviny a nadrozměrné objemy typu automobilů. Centrála sídlí v americkém Seattlu, po světě je dalších padesát strategicky rozmístěných obrovských skladových hal, jedna z nich i v uvedené Dobrovízi. V každé z hal může pracovat zhruba tisíc až tři tisíce zaměstnanců.
Ten interval je příznačný. Firma je založena na sezónním zaměstnávání: u distribučních center jako v Dobrovízi je sezónou listopad a prosinec, u reklamačních center leden-únor, jak se vrací, co se nelíbilo. Na dva měsíce jich Amazon přijme dvojnásobek, pak zas propustí, jako kdysi o žních.
Pracovní doba zaměstnanců, či spíše brigádníků Amazonu trvá deset hodin a během ní ujde průměrně jeden každý z nich pětadvacet kilometrů. Často ale víc, jak mi potvrdil náhodně oslovený překladač zboží v Dobrovízi při mé říjnové návštěvě přímo před managementem firmy. Včera třicet dva, řekl, a nikdo se nemračil. Největší z těchto hal stojí na půdorysu zhruba 28 fotbalových hřišť, zpravidla původně na orné půdě.
Každý zaměstnanec má stále u sebe elektronický přístroj, není to úplně čip, jak se traduje, ale takový markér, řekněme: označovač zboží. Načte kód zboží při převzetí z kamionu u vrat haly včetně časového údaje, další a další, co se vejde do vozíku. Naložené odveze k regálům. Vloží, kde je místo. Ne tedy zvlášť tužky a cédéčka a svetry a žehličky zvlášť. Ale všechno kamkoliv, hlavně rychle. Načte zas kódy a s ním i časy. Za hodinu je to zhruba devadesát předmětů. Každý zaměstnanec má od IT oddělení ovšem vytvořen vlastní algoritmus. Vedoucí směny vidí až do osobních výsledků jednoho každého pracovníka, právě tak mu může nastavit osobní tempo. Jinými slovy, jednotlivci nesoutěží pouze s ostatními zaměstnanci, ale především sami se sebou.
Kamionů přijíždí do Dobrovíze denně také zhruba devadesát, devadesát jich i odjede, v sezóně dvojnásobek. To je už 360 jízd denně. Většina trhu českého distribučního centra je stále v okolních německy mluvících zemích, přímo na naše území jde okolo pěti procent zakázek. Podobně má být i s reklamacemi.
Koncem léta mne navštívil ředitel státní organizace Czech Invest. To je instituce, která prostředkuje do Česka zahraniční kapitál, nejčastěji velkoobjemový, tedy s potenciálem zvýšit zaměstnanost a tak za vládní podpory, včetně daňových úlev, vybudování dálničních přivaděčů a další infrastruktury, aby se tu kapitálu líbilo. Ptal se, co hlavní město na záměr Amazonu postavit v Praze závod další, v Horních Počernicích. Mají už vyhlédnutý pozemek, územní plán souhlasí, jednají o pronájmu.
Nezaměstnanost ve městě činí 0,8%, je druhá nejnižší v Evropě. Do Dobrovíze svážejí zaměstnance firemní autobusy, hlavně z Rakovnicka a Lounska. Zaměstnanec tak vstane, dopraví se na společnou firemní zastávku, hodinu cestuje, deset hodin pracuje a pak totéž zpět. Směna od osmi ráno mu tak začíná ve skutečnosti v šest a končí ne v šest, ale v osm. Pak filosofuje nebo rybaří. Praze za souhlas stát postaví některé navazující dopravní stavby, i místním něco. Stoosmdesát nových kamionů, ve špičce dvojnásobek. Haly mohou stát do roka. Z Německa se nestěhují, expandují.
Totiž nestěhují. I do našeho tisku v posledních třech letech opakovaně pronikají zaměstnanecké stávky z různých spolkových zemí, třeba v závodech v hessenském Bad Hersfeldu, bavorském Grabenu nebo v Lipsku. V roce 2014 trvala stávková pohotovost v pěti z devíti německých center vlastně permanentně celý rok a opakovaně přecházela v horkou stávku. Hlavními požadavky bylo zvýšení nástupní mzdy: v Lipsku činila například 256 korun na hodinu, v saském maloobchodě však činí průměrně 294 korun. Amazon argumentuje tím, že jeho zaměstnanci nejsou pracovníky v distribučním sektoru, ale jsou pouhými skladníky a na vyšší mzdu tak nemají nárok. Ačkoliv zaměstnává Amazon v Německu devět tisíc stálých pracovníků, neuzavírá s nimi kolektivní smlouvy zakládající rovné podmínky všem. Obrovský počet smluv je navíc na dobu určitou. I přes to se stávek vloni ve spolkové republice účastnily dva tisíce zaměstnanců firmy. Pro daňové úniky je Amazon stíhán v Německu, Velké Británii, Japonsku, Lucembursku, Francii i Číně. V Německu se proti němu vzbouřilo krom zaměstnanců i 820 nakladatelů a knihkupců. Takže stěhují.
Máme chtít takovou firmu? Neplnohodnotná pracovní místa s permanentní rezervní armádou brigádníků, zvyšování intenzity kamionové přepravy při neexistenci okruhu, porušování zákoníku práce vedoucí ke stávkám, daňové úniky stíhané soudy. To vše pod hesly jakoby vzdáleně upomínajícími na proslulé Arbeit macht frei.
V návrhu strategického plánu města z letošního října se píše, že Praha bude usilovat o rozvoj kreativních pracovních odvětví. Praze nepřinese Amazon kreativního nic. Nejde ale jen o Prahu. Amazon sníží směšnými mzdami a slabou ochranou práv úroveň kvality pracovních poměrů kdekoli v zemi. Zatíží státem budované silnice dalšími kamiony. Zabere další úrodnou půdu pro velkosklady. Dá všivou práci a vezme kvalitní, maloobchodu českých živnostníků, jejichž podporou se každý zaklíná.
Jinými slovy: pro Česko není Amazon dost dobrý, vládo, nech ho jít.
Článek vyšel v deníku Právo dne 21.12.2015