Česká zelená politika mění důraz z ochrany životního prostředí na minimalizaci páchaných škod. Nástrojem je zvýhodnění.
O obratu v tuzemském ekologickém myšlení svědčí kampaň Velká výzva, kterou chce Hnutí Duha prosadit po britském vzoru zákon o závazném snižování produkce skleníkových plynů o dvě procenta ročně. A je tu také program Ministerstva životního prostředí Zelená úsporám, dotační plán s deseti miliardami na zateplování obytných domů.
Tři roky usilovala britská pobočka organizace Přátelé Země o přijetí závazného plánu na snižování emisí produkujících skleníkový efekt a v listopadu loňského roku se svou kampaní The Big Ask uspěla. Spojené království se zavázalo snížit do roku 2050 své exhalace oxidu uhličitého o osmdesát procent. Taktika „krok po kroku, rok po roku“ se ukázala jako politicky průchozí a inspirativní. Dnes se účastní kampaně již osmnáct evropských zemí a od března prostřednictvím Hnutí Duha i Česká republika. Co je podstatou záměru? Rozhýbat „investice do moderních, zelených řešení, jako je zateplování domů nebo čistá energie, pohodlná veřejná doprava, místní potraviny či snadná recyklace“. Hnutí Duha došlo k závěru, že se prosazování ekologických právních norem nedařilo, protože málokdo chce začít s investicemi do technologií, mají-li nejistou politickou budoucnost. Jedno volební období se v devadesátých letech podporovalo topení plynem a všichni kupovali plynové kotle, pak plyn zdražil, podporovalo se elektrické vytápění a lidé zase přecházeli na elektřinu. Podnikatelé zajisté vzpomenou na registrační pokladny, povinné právě jen za jedné vlády. Vedle nejistoty každé podobné investice platí i nešetrnost takových výkyvů, a tak je základem plán na čtyři desetiletí, který má stanovit rámec, směr, trend.
Česká republika se svým podpisem pod Kjótským protokolem připojila k systému obchodování s emisními povolenkami čili odpustky, jimiž si státy, které překračují stanovený limit znečištění, vykupují své emise ve prospěch států, které stanovené výše nedosáhly. V případě České republiky jde letos o deset a do roku 2012 pravděpodobně celkem až o 25 miliard korun. Zelená úsporám chce těchto prostředků využít v podobě statisícových podpor na zateplování obytných domů či jejich přechod na vytápění úspornějšími technologiemi či přímo obnovitelnými zdroji energie. Že byl program připraven, spuštěn, že má finanční prostředky, že velká část jeho administrace se neděje prostřednictvím úřadů, ale bank – to vše je značný posun a bez nadsázky politická zásluha Martina Bursíka a účasti zelených ve vládě.
Zatímco tento program, určený především obyvatelům rodinných a jiných nepanelových domů, připravovalo Ministerstvo životního prostředí a jejich vlastníci si za měsíc půjdou pro peníze a do zimy mohou mít zatepleno, obyvatelé panelových domů, které spadají kompetenčně především z vlastnických důvodů pod Ministerstvo pro místní rozvoj vedené nevedené Jiřím Čunkem, nemají připraveno nic a jejich nájemníci si tak nic nevyzvednou. Nelibost nad připraveností MŽP se projevuje spíše interně. Například sociálnědemokratický poslanec Břetislav Petr se na jednání Hospodářského výboru Sněmovny vyjádřil o šrotovném, že by bylo vhodné převést ony miliardy z emisních povolenek ze zateplování na likvidaci deset let starých automobilů a zatrhnout tím kampaň zelených.
Program již naštěstí běží. Poněkud sporný je však prvek administrace dotací prostřednictvím bank, které se jí ujímají především s vyhlídkou, že si zájemci o státní podporu v bance vezmou na zbytek investice do svého domu úvěr. Ministerstvo tím sice stimuluje pohyb na finančním trhu, ale nepřímo zároveň podporuje zadlužování obyvatelstva.
V brožuře Duhy ke kampani Velká výzva se píše: „Masovější výroba a inovace soustavně snižují náklady.“ Čtu tu větu třikrát a těžko mi je uvěřit, že za cenu snížení nákladů a investic do inovací je Hnutí Duha ochotno podporovat masovější výrobu. Úspora je i rozhodnutí k dobrovolné skromnosti, vycházející z vnitřní odpovědnosti, z poznání nutnosti užívat přiměřeně, nevytěžit za účelem zisku, ale jen pro nezbytnou potřebu.
V kanonickém textu českého ekologického hnutí Pestří a zelení píše socioložka Hana Librová hned ve druhém odstavci: „Autoři se většinou shodnou: u zdroje problému leží vedle hustého zalidnění zeměkoule průmyslový systém používající škodlivé technologie a postavený na rostoucí spotřebě hmotných statků.“ Až dosud to také tak platilo, v různém pořadí, ale každý ochránce přírody považoval za nutné technologicky inovovat a přitom šetřit. masovější výroba i nakrásně ekologicky šetrných technologií je vždy jen masovější výrobou vedoucí k masovější spotřebě, a pak, co bylo dnes ekologicky šetrné, bude zítra či nejpozději pozitří ekologicky zastaralé, a jako takové to z pohledu zítřejších ekologů bude nutné vyměnit. S pouhým technokratismem, který uznává jen dnešní čísla, dnešní fakta, dnešní stroje a jim se klaní, vystačit nelze. Hledat nejen pomoc, ale i spásu v technice přestali z dobrých důvodů humanitně orientovaní lidé nejpozději po výbuchu v Hirošimě. Podílet se tak na ekologizaci globalizace čili přistoupit na pravidla trhu a jeho potřeby spotřebovávat, pouze zvýhodňovat ekologičtější spotřebu, znamená obětovat ideál ve prospěch jeho částečného uskutečnění. Jaro dva devět, jak se zavedlo říkat, tak přineslo především konkrétní posun. V myšlení, v řešeních, v dalším postupu. MŽP má velkou zásluhu na tom, jak je projekt Zelená úsporám připraven a že je spuštěn jako první protikrizové opatření, ostatně neokeynesiánské: stát dotuje lidem jejich vlastní stavby. Není bez významu, že se minulý týden ke kampani Velká výzva připojila katolická humanitární organizace Charita – vzájemná synergie křesťansko ‑sociálního a zeleného hnutí je důležitou součástí sílící občanské společnosti. Ochrana přírody či nověji snižování podílu na jejím ničení je od letoška výhodné. Určitě pro lidi, možná pro přírodu.
Vyšlo v Literárních novinách, online vydáno v pondělí, 27. dubena 2009