Karlo-Ferdinandova univerzita. Rakousko-Uhersko. Marxismus-leninismus. Vždycky přijde někdo, kdo chce funkční pro sebe opravovat zlepšovákem.
Snaha současného Institutu ekonomických studií (IES) působícího v rámci Fakulty sociálních věd UK změnit název fakulty na „sociálních a ekonomických věd“ je z několika důvodů nevhodná. Zaprvé je metodologicky nesprávná. Sociální vědy jako takové v sobě pojmově obsahují nejméně historii, sociologii, politologii, antropologii – a ekonomii. Zpráva Gulbenkianovy komise o stavu společenských věd pod vedení amerického sociologa Immanuela Wallersteina z devadesátých let dovozuje vznik, tříštění i sjednocování v této vědní oblasti a ukazuje, že ekonomie je jen jednou z řady sociálních věd, nikoli věda zvláštní.
A co víc. Ekonomové o sobě tvrdí, že tvoří spojnici mezi exaktními a empirickými vědami. Ekonomie tím dává najevo: je ve mně cosi empirického jako v historii i cosi exaktního jako ve fyzice, taková já jsem obutá neobutá. Vydělit ekonomii z oblasti sociálních věd a přiřadit ji do pásma mezi ně a vědy přírodní znamená v očích odborné i laické veřejnosti dodat jí prestiž schopnosti odhalovat odvěké a neměnné zákonitosti. Prestiž nezaslouženou.
Tato ambice je především ideologická, tvrdí totiž, že tak jako fyzika popisuje přírodní zákony, popisuje snad ekonomie zákony trhu. Mimo jiné tím říká: poroučet trhu, regulovat jej, to je jako poroučet větru s deštěm, čili v tomto pořadí nejprve marnost a pak už hloupost. Trh nemá žádné zákony měřitelné s fakticitou oběhu planet okolo Slunce. Trh je jen souborem chování jednotlivců vykazujících určitou pravidelnost, ale především významnou proměnlivost. Hospodářské jevy, jak píše Max Weber, navíc nelze nikdy podmínit pouze hospodářsky. Ekonomie je věda zkušenostní a ta nemá „zjišťovat závazné normy a ideály, aby z nich mohla vyvozovat recepty pro praxi,“ tolik Weber. Nad jeho úvahami o objektivitě sociálněvědního poznání lze rovněž připomenout, že zatímco také exaktní vědy nezkoumají hodnotový rámec předmětu svého zájmu, sociální vědy si podobné otázky kladou. Snaha vyčlenit ekonomii z kontextu sociálních věd je zároveň touhou po její násilné objektivizaci, domněle hodnotově neutrální. Tak jako na toto exaktní pojetí ekonomických pouček doplatil vědecký komunismus, nevede se jinak ani doktrinářskému neoliberalismu chicagské školy. Obojí neúspěchy prokazují utopismus a tím i sociální základ svého poznání. Jak píše Wallerstein ve své zprávě: „Z politického hlediska se koncept deterministických zákonů zdál užitečný pro úsilí o technokratickou kontrolu potenciálně anarchistických hnutí usilujících o změnu.“ Zajisté: pokud je totiž ekonomie exaktní vědou, nebo nějakým přemosťováním, nelze s ní polemizovat, je jaká je. To je velmi výhodné pro každý establishment.
Vedle toho, že úsilí ekonomů působí nekolegiálně, je tak třeba vidět, že je nesystémové a dokonce může mít politickou motivaci, která akademickému prostředí škodí. Fakulta sociálních věd je úplný a dostatečný název. Úplný proto, že ekonomii postihuje, dostatečný proto, že jí ponechává přiměřeně rovné místo.
Autor je posluchačem mediálních studií FSV UK.
Text vyšel v listopadu 2008 v časopise Sociál, tištěný měsíčník, který vychází na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze