Francouzi jsou nesmírně pyšní na svou metodu práce s textem. Spočívá především v tom, že se nesleduje, co chtěl básník textem říci, ale co jím řekl a jak. Asi tehdy někdy jsem se naučil umění vytáhnout z každého textu to podstatné, což se mi dnes hodí při čtení diplomatických nót o radaru, které dělají, že je radar pod NATO, ač pečlivé čtení ví, že je to jen hra.
Tato metoda, soudím dnes, poněkud přeceňuje domácí poststrukturalismus a přehlíží Jakobsonovu poetickou funkci. Když jsem ovšem v šestnácti přišel do francouzského lycea v Římě, při slovním spojení analýza textu se mi na obličeji hrůzou zvětšovaly pupínky.
Maturita na lyceu se koná v závěru obou posledních let studia a postupně ze všech předmětů včetně tělocviku. Dle vlastního výběru se studenti dělí do specializací humanitní, přírodovědné a ekonomické.
Systém hodnocení je nastaven tak, že z každé zkoušky je maximální hodnocení dvacet bodů a z výsledků všech předmětů se počítá průměr. Zohledněna je rovněž váha předmětu, vycházející ze zvoleného zaměření, v mém případě humanitního. Filosofie měla tak u mě koeficient sedm, matematika tři. Uspěje, kdo má více než deset v průměru.
Kdybych měl zmínit dva předměty, kde obsah zkoušky umím dodnes, byla to francouzština a tělocvik. V prvním případě jsem si z asi třiceti možných textů vytáhl ten snad nejtěžší: Baudelairovu báseň Předmluva v úvodu Květů zla, francouzsky Au lecteur. Rozbor musel obsahovat osnovu s úvodem, statí o třech částech rovnoměrných jako sloh za císařství a závěrem. V tělocviku byly tři sporty na výběr, vedle vytrvalostního běhu a plavání byla pro tento rok zařazena též zkouška z badmintonu. Spočívala v tom, že jsem si nadhodil ten košíček, musel se do něj trefit a umístit jej na protilehlou polovinu hřiště tak, aby se protihráč musel hýbat.
Výherce turnaje získal plný počet bodů, v mém případě se přihlíželo alespoň k ladnosti jednotlivých úkonů v průběhu podání a přijetí. Jako by i zde platilo, že důležitá je metoda, zdali vím, proč jednotlivé úkony dělám, zda má moje hra úvod, stať a závěr.
Francouzská maturita byla jednotná v proceduře, ale zároveň velmi variabilní co do možností výběru. Kdyby francouzština skloňovala, slovo metoda bych uměl ve všech pádech, osobách, číslech i rodech dodnes. Takhle ji umím alespoň používat v souvislostech dříve netušených.
Text vyšel v deníku Právo, 4.4.2008, rubrika Studium, strana 20