Veřejnost se příliš zajímá o své okolí. Tím podle ministra pro místní rozvoj za Věci veřejné brzdí státní administrativu při umísťování nových staveb a zvyšuje náklady developerů – a to musí přestat za pomoci změn ve stavebním zákoně. Ve vládě bude novela co nevidět.
Uplatňují se nám v oblasti stavebnictví stále pronikavěji dvě přímé úměry. Prvá zní: zájem veřejnosti o územní a stavební rozhodování ve všech jeho fázích se zvyšuje úměrně s tím, jak v obyvatelích větších měst roste pocit, že co nová stavba, to katastrofa. A druhá: tento narůstající zájem veřejnosti vede k úsilí developerů a jim posluhujících úřadů její možnosti ovlivňování podoby nové výstavby naopak omezovat.
Příští týden míří do legislativní rady vlády zásadní novela stavebního zákona. Předkládá ji v rámci přijatého vládního harmonogramu na tento rok ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský a ačkoliv je za Věci veřejné, má účast veřejnosti při rozhodování o umísťování nových staveb významně omezit. Návrh navíc před veřejností tají, není na stránkách úřadu umístěn ani ve zvlášť pro tento typ dokumentů vytvořené sekci návrhů právních předpisů. Několika protesty i souborem připomínek na věc upozorňuje především sdružení Arnika, letos desetileté. Protože již má návrh za sebou meziresortní připomínkování a po projednání legislativci se objeví ve vládě, proveďme rekapitulaci toho nejpodstatnějšího, čím hrozí.
Jsou to především dvě opatření. Obě ministerstvo zdůvodňuje tím, že jsou nyní územní řízení u nových staveb příliš dlouhá a pro stavebníka i státní správu nákladná, což prý vede ke zvyšování realizačních nákladů investorů, tím zároveň ke snižování jejich konkurenceschopnosti a občanskými sdruženími jsou tato řízení využívána pro obstruování nových staveb vůbec.
Jankovského úřad proto navrhuje, aby došlo ke sloučení řízení o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) s územním řízením a navíc, aby se proces EIA u podlimitních, tedy drobnějších staveb konat nemusel, resp., aby rozhodnutí o vydání stanoviska příslušného orgánu EIA bylo na jeho posouzení. Zároveň by nově místo stavebníka hradil náklady tohoto stanoviska stát prostřednictvím krajských úřadů. Projednávání územního řízení by se tím podle ministerstva v závislosti na zvolené variantě zkrátilo o čtvrt až půl roku. Změna má odstranit administrativní náročnost procesu, snížit transakční náklady, omezit obstrukce a zvýšit konkurenceschopnost.
Jankovského úřad navrhuje zadruhé, a to je ještě závažnější, aby již občanská sdružení nemohla být účastníky řízení v rámci územního rozhodování, ale aby byla postavena na roveň s ostatními občany. Zkušenosti prý ukazují, že účastí občanských sdružení k vyšší ochraně životního prostředí nedochází, ale pouze se řízení natahují. Příklady žádné. Navíc podle úřadu dochází k diskriminaci hned ve dvou rovinách: ochraně životního prostředí jako veřejnému zájmu je nyní přiznána vyšší ochrana, než jiným veřejným zájmům, a občanským sdružením větší práva než ostatním občanům. To celé je argumentačně pojato jako naplňování Aarhuské úmluvy zajišťující účast veřejnosti v rozhodovacích procesech.
Jenomže blud k bludu sedá. Protože jsou ostatní oblasti veřejného zájmu hájeny méně, než životní prostředí, nebudeme je všechny chránit lépe, ale raději i životní prostředí hůř? A protože mají jednotliví občané méně práv, než občanská sdružení, neposílíme práva občanů, ale omezíme práva těch sdružení, aby měli všichni stejné nic? Mezi tím, co dnes v klíčových územních řízeních mohou občané jako jednotlivci a co mohou sdružení, je podstatný rozdíl. Jedině občanské sdružení může být prohlášeno na základě své žádosti za účastníka řízení i jen z titulu své působnosti v oblasti ochrany životního prostředí, občan jedině tehdy, když prokáže, že se ho stavba bezprostředně týká. O námitkách účastníka řízení ale musí být rozhodnuto vždy, podle zákona a podle něj také rozhodnutí odůvodněno, kdežto o připomínkách ostatní veřejnosti se nerozhoduje, „berou se v úvahu“. A nebo také neberou, to už zákon neukládá. Novela má tedy občanským sdružením – a to nejsou nadzvukové entity, ale skupiny občanů, takže více občanům spolu kvůli občanovi jednotlivci – vzít právo uplatňovat připomínky, o nichž musí být jednáno, a ponechat jim pro nic jen možnost povyku.
Čím víc slyším vychvalovat práva jednotlivce a hanět ta kolektivní, tím si dávám víc pozor. Mnohá jednotlivá práva totiž zcela postrádají účinnost nejsou-li prosazována kolektivně. Třeba shromažďování: sejde se jeden, jeho právo shromažďovat se není dotčeno, ale k čemu takové právo? Každý jeden musí mít právo se shromáždit s každým jedním dalším a teprve tím je naplněn jeho smysl. Občanská sdružení v zde diskutovaných územních řízeních získala větší rozsah práv než jednotlivec proto, aby odlehčila administrativě od desítek třeba jen mírně odlišných připomínek nesdružených občanů, pro stát je tedy maximální efektivita při zachování předmětné ochrany veřejného zájmu naplňována právě opatřením navrženým nyní ke zrušení. Účast veřejnosti má ve skutečnosti být v rozporu s Aarhuskou úmluvou formalizována a ponížena na přihlížení, získat má investor, stát uspořit.
Jak ukázalo například programové složení festivalu 4 + 4 Dny v pohybu konaného v Praze minulý týden, kde významnou část tvořily akce spojené s veřejným prostorem města a jeho využitím (debata Oživte si barák, sarkastická performance Na Barrandov! formou zájezdu za fiktivním otevřením chátrajících teras, Procházka po průmyslové architektuře Vršovic, Open-air galerie ProLuka aj.), jak dokládá masová účast občanů při veřejných projednáváních nového územního plánu v jednotlivých čtvrtích Liberce nebo jak dosvědčuje právě rozběhnutá kampaň za konání referenda o podobě stavby na místě bývalého kulturního domu v Plzni – o veřejný prostor probíhá zápas.
Není tak vyloučeno, že může platit i tato přímá úměra: roste-li zájem veřejnosti o podobu širšího místa bydliště, je naděje, že poroste i její zájem o otázky, které na očích nemá tak neustále. A že si je bude umět pospojovat a hájit i v nich svůj zájem se zkušenostmi získanými na místní úrovni, kde politika vzniká nejbezprostředněji.
Text vyšel v Deníku Referendum, 27.10.2011