Zelení už druhý měsíc hledají nového ministra školství. Hledá i předseda Martin Bursík. Každý ale hledá jinde. Jedno je nutno si rozmyslet velmi rychle: má-li SZ dost odborníků schopných prosazovat zelené priority na vládní úrovni, není důvod nominovat do vlády nestraníky. Nejde o žádnou kořist, každým jiným postupem se strana delegitimizuje. Není-li tomu ovšem tak, neměla SZ do vlády vůbec vstupovat. Nutno ovšem dodat, že žádná strana nemá odborníků neomezené množství a nelze je tedy střídat po vzoru cviček.
Velmi mi záleží na dodržování zeleného programu, hlídat to, má republiková rada v popisu práce. Už v říjnu se shodla na tom, že není naplňován dostatečně a uložila odborným sekcím analyzovat první rok pobytu SZ v této zvláštní vládě. Výsledky budou v lednu. Vidím však, že stejnou váhu má i kvalita vnitrostranické demokracie. S cílem posílit ji, schválila rada na počátku listopadu řád vnitrostranického referenda, nepochopitelně proti vůli předsedy. Má-li přece SZ aktivně prosazovat prvky přímé demokracie v našem politickém zřízení, musí začít u sebe. Vede se u zelených spor o investituru, tedy o to, kdo bude rozhodovat o výběru kandidátů. Zda to bude šedesátičlenná republiková rada nebo předseda a vybraní přizvaní. Je jedno, jestli jde o nominaci na prezidenta, na ministra, nebo jen na koaliční jednání K9. Kolektivní rozhodování má i riziko v tom, že kdokoli se svým návrhem neuspěje, a může to být zrovna předseda, musí respektovat společné stanovisko strany jako celku. To se ale neděje a tak, zatímco v jiných stranách rozhoduje plénum, u zelených předseda.
To však není všechno. Nejen, že předseda strany neprosazuje do úřadů své stranické kolegy, on dokonce aktivně pracuje na tom, aby ti, kteří tam již jsou, byli odejiti. Není to už pouhé pouštění zelenou žilou, Martin Bursík postupně odstraňuje své vnitrostranické oponenty. Poté, co dotlačil k rezignaci Danu Kuchtovou a Jaromíra Soukupa, a nepředal premiérovi nominaci Dušana Lužného, přestože mu to uložila republiková rada, odmítá nyní autokraticky poslankyni Olgu Zubovou. Za svého krátkého působení na MŠMT stihnul již odvolat tamního náměstka za vlastní stranu Martina Tichého. Paralelně hledá náhradu za náměstka SZ na ministerstvu dopravy Petra Šlégra, který se snaží proti vůli předsedy i ministra Řebíčka bránit podivné transformaci Českých drah. Naštěstí mám tu čest nikde nebýt, takže nemohu být odstraněn, i proto sem píšu.
Spor o investituru trval v případě Svaté říše římské několik století. Tolik asi zeleným voliči nedopřejí. Měli bychom tedy přestat trvat na neudržitelném konceptu jednoho neomylného a rozhodovat kolektivně. Zatímco totiž není jednoznačné, zda životnímu prostředí prospívá spíše kapitalismus nebo socialismus, jisté je, že pro jeho ochranu vždy více vykonaly demokratické než totalitní režimy.
Text vyšel 24.11. v deníku Právo.