Ring volný
Teze, že radar nás ochrání od všeho nebezpečenství, a jiná, že jádro zas zajistí dostatek energie tak, aby konečně šlo topit a větrat zároveň, mají obě stejný základ: lenost. Lenost se bránit, lenost šetřit, lenost přemýšlet.
Připomíná to někdy až kult oceli v padesátých letech a těžké chemie o deset let později. Je to riziko všech od pohledu jednoduchých řešení typu: stačil by ještě jeden Temelín a všem by bylo teplo.
My zelení, kdo nejsme zrovna obdivovateli větrných stožárů na horských pláních, kdo si uvědomujeme, že i uhlí je svého druhu biomasa, a kdo navíc vidíme, že se místo plynu bude v českých chaloupkách do zadušení topit především „plastikem“, šetříme a přemýšlíme.
Za rok 2008 jsem ve svém pronajatém bytě 1+1 spálil elektřinu za 3144 korun, z přeplatku nejnižší povolené zálohy mám zaplacen celý další rok. Protože i o jádru je myslím možné diskutovat, formuluji zde předpoklady, za nichž by velká část výhrad, byť ne všechny, zmizela. Pořadí je podle důležitosti pro mě.
Každý jednotlivec i společnost jako celek je dnes na energii závislá. Její výroba, distribuce a prodej tak v sobě soustřeďují mimořádnou moc, nikým nevolenou. Jádro ve své dosavadní podobě je nejkoncentrovanějším způsobem výroby energie, vlastník atomové elektrárny tak moc koncentruje nejvíce. Předpoklad první: dojde k decentralizaci jaderných zdrojů.
Spirála spotřeby na úvěr je jednou z příčin současné hospodářské krize. Součástí nutných změn v ekonomickém chování má být i omezení spotřeby. Jaderná energetika je obecně málo rentabilní. Má-li se vyplatit, musí se vyrábět ve velkém – je stimulantem růstu růstu. Předpoklad druhý: budou nejprve maximálně využity možnosti úspor.
V atomu je prestiž. Jaderná elektrárna v Černobylu explodovala ne hlavně kvůli obecné nebezpečnosti štěpení atomu, ale proto, že Sovětský svaz tajil její skutečný stav. To dělá náš stát s Temelínem také a všichni, kdo se posmívají protijaderným aktivistům za jejich naléhání na informovanost okolo všech i dílčích závad, škodí zejména vlastní bezpečnosti.
Předpoklad třetí a čtvrtý: jaderné elektrárny budou plně pojištěny proti všem nehodám a jejich stav budou kontrolovat i jejich odpůrci, ti bývají nejpozornější. Jaderná energetika produkuje externalitu v podobě odpadu, který bude zřejmě v budoucnu využíván, zatím jej však nikdo nechce ani uskladnit. Nejde mi teď o to, jaký je to odpad, jde o převzetí odpovědnosti za zbytek palivového cyklu. Předpoklad pátý: je důležité žádat, aby každý odpad byl nákladem výrobce, tedy i jaderný, včetně jeho umístění.
Chápu, že bylo-li padesát let celé společnosti vštěpováno, že štěpení jádra je samospasitelná záchrana, těžko je klást si nyní nepříjemné otázky.
Šlo by jmenovat i další rizika jádra spočívající v záhubě alternativy či iluzi soběstačnosti, ale pro začátek diskuse snad pět předpokladů pro odkouzlení jádra stačí. Ať ani z podpory jádra nedělá se náboženství, žádnou spásu nenabízí.
Text vyšel v deníku Právo, dne 29.1.2009, rubrika: Publicistika, na straně 6