Od založení v roce 1579 přečkal hřebčín v Kladrubech třicetiletou i obě světové války, císaře i ústřední tajemníky. V éře volného trhu se areál z velké části rozpadá a stát nechce financovat jeho obnovu. Naopak: hledá, jak se ho zbavit.
(dar)
Ministr Šebesta a ředitel Höck na čtvrteční tiskové konferenci přímo v kladrubském hřebčíně. Foto equichannel.cz
Do roku 2008 nejevili politici o chátrající Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem valný zájem. V roce 2002 byl sice vyhlášen národní kulturní památkou a uchází se i o zápis na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, ale zlom přišel teprve ve chvíli, kdy ministr zemědělství Topolánkova kabinetu Petr Gandalovič na dostizích v Pardubicích oznámil, že by bylo možné získat pro Kladruby dotaci tři sta milionů korun z evropských fondů.
A dodal i jak: je třeba změnit dnešní státní podnik v příspěvkovou organizaci. Proč je změna potřeba, se ukázalo vzápětí. Při nastavování podmínek pro možnost žádat o evropské dotace v rámci Integrovaného operačního programu si Česká republika stanovila, že státem vlastněné organizace žádat nemohou, ačkoliv je to jinde v Evropské unii běžné.
Obviňování z neexistujícího zadlužení
Bývalou dlouholetou ředitelku Kladrub Lenku Gotthardovou odvolal tehdejší ministr přes protesty zaměstnanců a jejich petici kvůli údajným nedostatkům v hospodaření hřebčína. Její nástupce Jaroslav Dražan vydržel ve funkci pouhých osm měsíců, i on byl poté odvolán kvůli špatné komunikaci a údajnému pochybení při podání žádosti o dotaci ze zmíněného programu.
Na čtvrteční tiskové konferenci ministra zemědělství Jakuba Šebesty (nominovaného za ČSSD) přímo v Kladrubech byla ovšem bývalá ředitelka Gotthardová přítomna v publiku. Podle tiskové zprávy nejstaršího českého zpravodajského serveru o koních a jezdectví Equichannel však na místě popřela: „alespoň za dobu své éry, zmíněné chyby, např. v evidenci chovu koní. Jinak se obhajovala především nedostatkem financí a neochotou zřizovatele vyjít potřebám hřebčína vstříc.“
Minulé vedení kritizují shodně ministr zemědělství Šebesta i jím bez výběrového řízení dosazený nový ředitel státního podniku Jan Höck. Podle ředitele bylo především třeba dát do pořádku účetnictví. Výsledky předchozích auditů totiž byly vždy přijaty s výhradou.
„V důsledku tohoto liknavého a nesystémového přístupu jsme nyní v situaci, kdy této památce téměř hrozí zánik. Vlivem zchátralých částí budov, akutního nedostatku financí, dlouhodobě nevyužívaného potenciálu hřebčína i pomýleného šlechtitelského programu je nejvyšší čas přijmout komplexní řešení problému,“ uvedl během návštěvy Šebesta.
Místo oprav platí ministerstvo audity
Otázka je, na čí straně vlastně liknavost a nesystémovost hledat. Občanské sdružení Cerno et scribo (CES), založené v srpnu 2009 milovníky hřebčína s Vladimírem Krajinou v čele, poukazuje na fakt, že po roce 1990 došlo k rozdělení do té doby ekonomicky soběstačného Státního plemenářského podniku na dílčí subjekty. Národnímu hřebčínu Kladruby zůstala nejcennější, ale zároveň nejnákladnější část: stáje s koňmi a nezbytné historické budovy. Tehdy se předpokládalo, že stát s financováním vypomůže. Stát ovšem svou pomoc zanedbal.
„Místo oprav hřebčína zadává ministerstvo audity. V roce 2008 a o rok později vyšly na deset procent ministerské dotace pro hřebčín,“ sdělil Deníku Referendum mluvčí sdružení CES Jiří Dušek a dodal: „Hospodaření podniku bylo vyrovnané, pouze nám nezbývalo na investice, proto hřebčín chátral.“ Ministr Gandalovič své tehdejší výhrady k hospodaření Kladrub označil bez dalšího upřesnění jako „systémové problémy“.
Dnes by podle ministra Šebesty Kladruby potřebovaly na kompletní rekonstrukci téměř miliardu korun. Tu však stát odmítá do záchrany historického areálu investovat. Tvrdí, že když jej ze státního podniku změní na příspěvkovou organizaci, dosáhne na tří set milionovou evropskou dotaci, o něž státní podniky žádat nemohou.
Dotace možná nebude
Také to ale Deníku Referendum zpochybňuje Jiří Dušek: „Zjišťoval jsem na Ministerstvu kultury, jakou šanci na zisk dotace by hřebčín měl, a bylo mi sděleno, že převis poptávky po dotacích nad nabídkou financí je dvě miliardy, šance je tedy mizivá.“
Zájem o spoluúčast na financování hřebčína projevil v minulosti podle deníku Aktuálně také Čechoangličan Jiří Šmíd a firmy ISA UK Ltd. a Northcroft, které zastupuje. Nabízeli spolufinancování státu a soukromého sektoru formou PPP. „Tuto možnost Ministerstvo zemědělství vyhodnotilo a odmítlo,“ sdělil Deníku Referendum mluvčí Ministerstva zemědělství Petr Vorlíček.
Občanské sdružení CES zaslalo před měsícem ministru Jakubu Šebestovi otevřený dopis, na který dostalo odpověď, slovy Jiřího Duška, „školáckou“. Informaci o tom, že ministr již sdružení odpověděl, se tiskový mluvčí ministerstva dozvěděl od Deníku Referendum.
V otázce možné dotace, která celou politickou aktivitu okolo chátrajícího hřebčína původně vyvolala, vyjadřuje v odpovědi na otevřený dopis sdružení v prvním únorovém týdnu své pochybnosti i ministr Šebesta: „Záruka získání dotačních prostředků z Integrovaného operačního programu není.“
A i kdyby dotace přišla: „Začvachtá a peníze jsou v trávě“
Podle Duška spočívá nyní nebezpečí pro další existenci hřebčína v tom, zda dojde k transformaci státního podniku na příspěvkovou organizaci či dokonce veřejně prospěšnou společnost. „Je tu vzácná bažantnice, hektary lesů a luk, a to vše jsou zajímavé pozemky, které se mohou do roka po převodu poztrácet,“ uzavírá popis svého zápasu Dušek a dodává: „Evropská dotace by na to, co potřebuje opravu, určitě stejně nešla. Začvachtá a peníze jsou v trávě.“
Text vyšel v Deníku Referendum, 19.02.2010