Jiří Čunek odstoupí. O tom již nemá smysl pochybovat. Nebude odvolán, bude k odchodu dotlačen na chodbě.
Mě v tuto chvíli zajímá několik aspektů, dosud nediskutovaných, ne příčin jeho pozvolného odcházení, ale důsledků právě oné pomalosti. Také v Musilově Kakánii existovalo jisté tempo, ale nikoli příliš velké tempo. Čím později odstoupí, tím více se toho dozvíme. O něm, o vládě a bohužel i o zelených.
Čunek přináší v dosud málo vídané intenzitě zprávu o stavu české komunální politiky. Především je to fakt, že obliba na místní úrovni není otázkou poctivosti, ale obratnosti. Hlavní je uspokojit co nejvíce zájmů. To bych znal z komunálu žižkovského, kde ODS vládne nepřetržitě od revoluce a čtvrť na první pohled vzkvétá.
Ovšem zblízka je to jinak: volební systém rozdělující obvod do čtyř částí diskriminuje malé strany, radniční noviny oslavují vládnoucí oligarchii jako Maa, na zastupitelstvo přijde vždy nanejvýše jeden občan – nesmí tam totiž vystoupit, ODS si přiděluje granty na Akropolis v majetku svého předsedy, ČSSD Viktorce Žižkov, kde je její šéf v představenstvu, a všechno plyne.
Občané jsou, pokud je zrovna nikdo nevystěhovává, jezdí tramvaje a hraje televize, potichu. Tak i ve Vsetíně. Na této úrovni demokratický tisk žalostně selhává. Lidé komunálu věří, ne proto, že by své místní politiky znali, ale proto, že je neznají. Kdo se mu ve skutečnosti věnuje? Plat zastupitele je devět set měsíčně a místní vládci vás akorát buzerují. Většina zastupitelů sem chodí stavět. Mají pozemky, realitní kanceláře nebo stavební firmy a ty potřebují výdělek. Politici si svá města udělují v léna, což vynikne, až když avansují na celostátní úroveň.
Prosazoval jsem po volbách jiné angažmá zelených než současné vládní, ale výsledek respektuji. Ovšem výhrady ke složení kabinetu znovu zazněly i na nedávném sjezdu, neboť jména jako Říman, Langer, Vondra nebo Julínek vyslovují zelení bez nedotrávené večeře na patře až po několikátém zeleném čaji. Přesto se Jiřímu Čunkovi dostalo výsadní pozornosti: je jediný, proti němuž přijali zelení explicitně usnesení. Když odhlédnu od onoho odsunu a pominu i jeho asociální návrh na vypovídání nájemních smluv majiteli bytů bez udání příčiny, zbývají v jeho politickém životopise již jen podezření.
Nezatíženi z minula, chtělo se doufat, že budou zelení první, kdo bude už dávno požadovat jeho návrat na moravsko-slovenské pomezí, které lépe slušelo jeho formátu. Ukazuje se ale, že jsou součástí téže pomalosti. Od teze, že je to čistě Čunkova věc, přes výzvy policii, aby své vyšetřování urychlila, až k nejnovějšímu čekání na zásadní informaci potvrzují zelení jedno: vyřešte si to, jak chcete, ale neohrožujte naši vládu. Zakládají tak spirálu shovívavosti, která může prospět jednotlivcům do budoucna, ale škodí důvěryhodnosti celku.
Z toho plyne i hlavní nové zjištění o této vládě. Není vládou přeběhlíků kvůli Pohankovi s Melčákem, ona je vládou možných přeběhlíků budoucích. Závisí na každém koaličním poslanci, a vyzvat tak předsedu jedné z vládních stran k odstoupení dřív, než to sám provede, znamená ve skutečnosti vyhlásit koalici válku. Trojkoalice tak bude ve stavu trvalého pokoušení, kterému si nikdy nebude moci dovolit nepodlehnout. Ledaže by zelení začali konat, k čemu dostali důvěru.
Matěj Stropnický (Autor je člen Republikové rady SZ a zastupitel MČ Praha 3)
Text vyšel v deníku Právo v sobotu 16.03.2007 na staně 6