Věcné důvody pro odchod ministryně školství nebyly významnější než pro stejný krok u jakéhokoli jiného ministra a o sáhy menší než u Jiřího Čunka. Bezprostředně po její rezignaci se ostatně potvrdilo, že Česko o finance z EU nepřijde a i Evropská komise vyjádřila nad odstoupením ministryně podivení. Politicky rozuměno není ale hlavním viníkem pádu Dany Kuchtové ani jeden z koaličních partnerů a už vůbec ne její náměstek. Může za něj vedení SZ v čele s Martinem Bursíkem svou bojácnou neochotou vyjádřit jí plnou podporu a částečně i ona sama svou slabostí, s níž podlehla diktátu loajality.
Váha koaliční strany ve společné vládě je taková, jakou si umí její šéf s pomocí širšího vedení vynutit. Za vědomí této skutečnosti jsem sestavil již před čtrnácti dny ono prohlášení, jímž strana Kuchtové podporu vyjádřila. Předseda Bursík, jemuž by za normálních okolností měla taková pomoc posílit pozici při jednání s šéfem vlády, se však vlastním politikařením dostal do dvojího tlaku: na jedné straně z koalice, která ústy premiéra Topolánka žádala odchod Kuchtové – hodil by se jistě nejen kvůli unijním miliardám, ale též pro její odmítavé stanovisko k jaderné energetice a radaru, na druhé straně z republikové rady, jejíž nadpoloviční většina se za Kuchtovou během tří dnů postavila. Mezi koalicí a stranou vybral si pan předseda koalici. Raději ustoupit ODS než vlastní opozici. Posílil tak svou vlastní váhu ve vládě, svou stranu tamtéž však oslabil. Ví se už, že stačí hýknout z volva a zelení se sesypou. Obětoval-li totiž Bursík svou letitou nejbližší spolupracovnici, je ochoten do budoucna obětovat kohokoli.
Nejpozději v tyto dny tak Martin Bursík vstoupil do druhé poloviny svého působení ve SZ. Na přechodnou dobu svou autoritativní pozici dost možná ještě posílil, na druhou stranu ale významně rozmnožil řady svých odpůrců.
Stále více členů bude totiž pociťovat stále menší potřebu vlády, v níž zelené zastupuje člen ODA Karel Schwarzenberg, Džamila Stehlíková, která na sjezdu získala v kandidatuře proti Kuchtové asi čtyřicet hlasů z necelých tří set, a předseda sám, a která navíc se SZ po počátečních skrupulích zametá nyní už zcela nepokrytě.
Republiková rada příští neděli těžko zvrátí odchod Dany Kuchtové z ministerstva, zvláště ne proti vůli jí samé, ovšem ŕ la longue malá, byť i dobře sehraná skupinka vedená triem BursíkJacques-Horáček bujně mladou stranu se třemi tisíci členů udržet na krátkém vodítku nemůže.
Zbývá otázka, koho za ni odešlou. Je nasnadě, že šlo o politickou objednávku s cílem zajistit nikoli ohrožený přítok obrovských evropských dotací, ale jejich ohroženou správně nekalou českou distribuci.
Protože nepředpokládám, že by zelení vybrali někoho, kdo se bude na rozkrádání dotací přímo podílet, může být jako koaličně přijatelný nástupce Dany Kuchtové vybrán buď ten, kdo bude dělat, že tyto toky nevidí, nebo ten, kdo je skutečně neprohlédne.
Kdokoli však, kdo bude pokračovat v reformním úsilí odcházející ministryně, narazí na tytéž problémy jako ona. Taková jsou už rizika vlády s ODS.