Krocení kapitalismu pozvolna začíná i u nás. Vedle antimonopolních opatření proti hegemonům a dílčí podpory malých a středních podnikatelů možná dojde k pojmenování skupiny mezi: těch, kterých je sice dost na to, aby nebyli monopolem, ale málo na to, aby si nediktovali obchodní podmínky. Jde o řetězce – významnou tržní sílu.
V krásné, trochu pohádkové knížce Kde peníze jsou služebníkem, nikoli pánem, vyšlé loni, přibližuje autorka Naďa Johanisová běžné problémy ovocného sadaře Johna Dicksona z Cambridge s obchodními řetězci takto: „Loni mě donutili, abych v ‚akci‘ prodával tři libry jablek za cenu dvou liber, náklady jsem nesl já. A to jsem ještě musel zaplatit dvě a půl pence za každou nálepku, která akci propagovala! Řekli mi, že si uvědomují, že jsem ve ztrátě, ale cenu nezvýšili. Když se mi to nelíbí, mohou prý přejít na zahraniční dodavatele.“
I sadař je zemědělec. Ve čtvrtek procházel Prahou průvod zemědělců a jejich dobytka, a protože se předsedá EU, rozlévalo se protestní mléko nejen před Ministerstvem zemědělství, ale též před hotelem Marriott, kde právě zasedala eurokomisařka pro zemědělství Mariann Fischer-Boelová. Žádaly se spravedlivé dotace pro nové členské státy. „Z našich polí zmizel len, brambor pěstujeme takřka polovinu. Stejné to je se zeleninou a ovocem. Naše stáje se vyprazdňují, po pádu prasat, meziročně o dvacet procent, jsme na počátku pádu klíčového oboru agrární soustavy – dojného skotu,“ volal na demonstraci předseda Agrární komory Jan Veleba. Jistě, takzvaná společná zemědělská politika Evropské unie nadržuje starým členským státům, zejména Francii, tak prokazatelně, že rozhořčení je oprávněné a sama tato politika neudržitelná: cenu pečlivě zametených cestiček v jihofrancouzských vinicích dotují i v Lotyšsku. Platí ovšem základní axiom: práva a dotace se nedávají, ale berou. Francouzští zemědělci umějí být léta postrachem všech vlád bez ohledu na politické strany, jejich vliv se projevil i v textu Lisabonské smlouvy. Tuto smlouvu vnímají východní zemědělci jako symbol diskriminace; v oblasti zemědělství je skutečně nápadná a protesty tedy pochopitelné. Ovšem nejde jen o politické vlivy, ty přece pouze kompenzují nedostatky trhu způsobené v tomto případě zejména výkupními mechanismy. Demonstrovali zemědělci už někdy před Tescem nebo před Hypernovou za to, že je nutí kupovat pod cenou? Netroufají si, přišli by o odběratele. Dotační výkyv pro francouzské zemědělce diskriminuje české. Řešením však není, že budeme dotovat ty naše, na úkor třeba ukrajinských, to nemá konec.
Aby se neříkalo nadnárodní korporace, hypermarkety nebo řetězce, mluví se v návrhu nového zákona o významné tržní síle. To je pěkné, neideologické. Text pochází z per několika sociálních demokratů okolo Michala Haška, tento týden je ve druhém sněmovním čtení a není psán jako úvod do ušlechtilého podnikání, ale jako kapitalismu znalé opatření. A stejně je i v době hospodářské krize nemístně umírněné, jako celá sociální demokracie. Podstatou návrhu je označení významné tržní síly jako takové, která si umí vůči dodavateli vynutit jednostranně výhodné obchodní podmínky a zároveň její čistý obrat přesahuje pět miliard korun ročně. Sadař Dickson to Johanisové popisuje takto: „Na začátku sezony s vámi dohodnou výkupní cenu, o týden později ji sníží, pak ji sníží zas. Když si stěžujete, přestanou od vás odebírat. V praxi to znamená, že většina pěstitelů nemá na vybranou. Už pro tu hromadu obalů s logem supermarketu, které museli odkoupit a zaplatit předem na celou sezonu.“ Důležité na tomto návrhu je jasné pojmenování věci. „Problémem je pak prakticky totožné chování jednotlivých řetězců vůči jejich dodavatelům, takže možnost volby odběratele je vždy stejná nebo horší a v praxi bylo doposud velmi obtížné existenci těchto vztahů a nemožnost další volby rovnocenného odběratele prokázat,“ uvedl během prvního čtení ve sněmovně jeden z předkladatelů, poslanec Václav Grüner. Nástrojem zákona se má stát etický kodex navrhovaný firmami samými a dohlížený Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže včetně sankcionování. Pokuty však nemají podle návrhu přesáhnout statisíce, pokud nedojde k nečinnosti při nápravě uložené úřadem.
Chabou úpravu významné tržní síly předloženou opozicí provázel úměrně chabý odpor vládní koalice. Znalost prostředí projevil zejména ministr průmyslu a obchodu Martin Říman: „Vy nahradíte kogentní dikci zákona o cenách vágní formulací typu etického kodexu, který nikdo nebude schvalovat, takže si tam mohou napsat, co chtějí, a myslíte si, že to bude fungovat? Fakt tomu věříte?“ To je pravda, nevěříme. Ale první krok byl vykonán: víme, na koho se zaměřit. Třeba se připojí i zemědělci a udělají akci tentokrát ne v regálech, ale před hypermarketem.
Text vyšel v Literárních novinách 2009-12 na straně 9. Publikováno online 25.3.2009