Nejpozději od zvolení Baracka Obamy do úřadu amerického prezidenta hledám zase USA. Po letech povinné lásky oktrojované pány Vondrou, Pojarem či Klvaňou, kterou měl na věčné časy upevnit mírumilovný radar, je k tomu už nečekaná chuť.
Nejpozději od zvolení Baracka Obamy do úřadu amerického prezidenta hledám zase USA. Po letech povinné lásky oktrojované pány Vondrou, Pojarem či Klvaňou, kterou měl na věčné časy upevnit mírumilovný radar, je k tomu už nečekaná chuť.
Film Milk se promítá již dva týdny. Je o gayovi Harveyi Milkovi, který se kvůli své orientaci stal v Americe v sedmdesátých letech politikem. Snímek vyniká nikoli svým kontroverzním námětem, poselstvím nebo aktualizací, to jsou všechno předpojaté požadavky, ať už se jejich naplnění chválí nebo odmítá, ale především zpracováním zvoleného námětu, znalostí zvoleného prostředí a svou autenticitou. V jednom ze svých projevů Milk volá: „Naše práva nám může upírat moje protikandidátka, jsou ale vepsána v podstavci Sochy svobody a v Prohlášení nezávislosti. Odtamtud je odstranit nemůže.“ Ve filmu je přesvědčivě obsažena krása Ameriky, její síla odvolávat se na symboly a texty dvě stě let staré a tím obnovovat vlastní přísahu a jejich platnost.
Naši recenzenti film pojali vesměs různě a neméně předvídatelně.
Mirce Spáčilové se v MF Dnes vnutilo srovnání Milka se Zkrocenou horou, filmu o utajovaném vztahu dvou kovbojů. „Se stejným rozpočtem jako Milk utržila ve Státech čtyřnásobek, o světě nemluvě. Rozdíl tkví v pojetí: Zkrocená hora líčí lásku, Milk hnutí homosexuálů.“ Několik vět stačí k popisu kritérií listu: film je jako firma, dobrý je, když za málo vydělá hodně. A musí se v něm milovat, ne dělat politika. Chválí, když film předvede osobnější tón, vysměje se tribunám, aktivistům, průvodům, projevům, letákům – čili všemu tomu, co gaye-politika, Harveyho Milka, odlišuje od láskyplných postav Zkrocené hory. Podle autorky je Milk pojetím těžko přenosný mimo zemi původu a její hnutí gayů. Jak ji mýlí její seschlá zkušenost z významu zbavených prvomájových průvodů!
Můj spolužák Zbyněk Vlasák v Právu pojal svou recenzi spíše emancipačně, než esteticky. Píše se sympatickým patosem o poselství, osvobození se a výjimečnosti před společností. Čili, že prý film dává na vědomí, že i gayové jsou lidé s rovnocennými právy. To byla Milkova politika, ale na hraný film v roce 2009 je to málo, snímek podle tohoto výkladu by šel politicky hluboce pod svůj námět.
V Lidových novinách Iva Přivřelová rešeršovala, a tak mohla text obohatit aktualitou: také v roce 2008 se v Kalifornii bojovalo, tentokrát za homosexuální sňatky, a na rozdíl od Milkovy éry, neúspěšně. Takové filmy jsou potřebné, dodává. Schémátka, schémátečka. Film o gayích, film o emancipaci, film v duchu liberálního pojetí lidských práv. Recenzent, jehož schopnosti jsou menší než autora recenzovaného díla, nemá právo psát o něm nic.
Někdejší filmový kritik Týdne Tomáš Baldýnský mi kdysi řekl, že on vidí každý film, který lze. Dva až tři denně, čili až jedenáct set ročně. Od pohledu je to nezdravé pro oči, přesněji není to vůbec k ničemu dobrému, třeba jako spát s každým, kdo projde kolem. Jiný přístup volil Goethe. Jeho tajemník Eckermann zaznamenal spisovatelovu poznámku, že čte celý život jedno Shakespearovo drama ročně, jinak by četbu odfláknul. Vkus je záležitost osobní, zjemňuje a zpřesňuje se důvěrným stykem s mimořádnými díly, kalí se a rozřeďuje zkušeností s povrchním. Mělkost pozorování a soudu se pak projevuje okatěji u očí unavených všedností.
A tak přísně vzato: filmu nejde ani tolik o to, za čí práva se bojuje, tím méně snad jaké jsou konkrétní požadavky. Jeho smysl nezávisí na tom, byla-li by to zrovna práva gayů v USA před třiceti lety nebo práva na bezplatné zdravotnictví a školství u nás dnes. Chce ukázat možnosti člověka v systému, ukazuje odpor jako účinný, ukazuje politiku jako oblast uplatnění svobody. A zároveň upozorňuje Mirku Spáčilovou na to, že všechna práva, o jejichž zmnožení se neusiluje trvale třeba v průvodech, jsou postupně odvolávána.
Text vyšel v Literárních novinách 2009-10 na straně 2.
Publikováno online 9.3.2009