V našem dnešním nejlepším období je česká společnost intelektuálně statická.
Jí a pije se a tuhne.
Roste blahobyt některých, chřadne myšlení všech. Nástrojem myšlení je kritika, a když zvítězil nenápadný půvab buržoazie, není už přece kritizovat co. Totiž je, ale není jak.
Dvojí nejúčinnější společenskokritický aparát, křesťanskou etiku a marxismus, sobě Češi postupně zakázali, obojí z politických důvodů. Nejen postupná fašizace české katolické moderny je dokladem toho, že klerikální a jim blízké kruhy první republika vědomě ideologicky ostrakizovala a bezvěrectví přetrvalo. Politicky neúplná prvorepubliková společnost, jíž chyběly konzervativní složky zdiskreditované předešlým údobím, vyústila za pomoci Koněva nekriticky doleva. Polistopadová společnost rychle zarazila všechny pokusy o obnovu třetích cest a zakázala si ze dne na den spolu s totalitním myšlením i marxismus. Vše sociální má od té doby přídech zastaralé minulosti, či dokonce nebezpečí rudé nadvlády. Zkuste dnes i jen v kavárně mluvit o vykořisťování, vlastnictví výrobních prostředků nebo nadhodnotě. Po chvíli vás přestanou obsluhovat, mám to vyzkoušené.
Více než ideje samotné zdá se mi diskvalifikovaný jejich jazyk. Kritika však, jíž bylo odebráno pojmosloví, nesmírně zeslábne. Stav přesně vystihuje krásné Halasovo dvojverší: Slovo mlékem musíš omývati, / umouněné se z toulek přižene.
Nedostatek kritiky vede v důsledku k zakrnění, k řídnoucímu myšlení vůbec. Z nedostatku vhodného kritického aparátu se naše společnost dostala po listopadu do etického vakua, neboť jak známo z podobenství o včelím úlu, volný trh funguje pouze etice navzdory.
Právem tak vidí prezident Václav Klaus nejúčinnějšího vyzyvatele tržně-liberálního myšlení v environmentálním hnutí. Jeho kritické pojmosloví je dosud čerstvé a obsahuje výrazný etický apel spočívající v důrazu na skromnost ve spotřebě a šetrné užívání planety. Přestože současní čeští zelení prosazující ekologický konzumerismus nejsou autentickým nositelem této etiky, neboť ekologii pojímají jako biobyznys, tuším, že právě důraz na skromnost, jsoucí v přímém rozporu s trhem v otázce spotřeby, je pravým cílem Klausovy kritiky.
Václav Klaus je ztělesněním liberálního zakazování kritizovat liberály. A pak, k čemu je prezident, který říká svému národu: buď takový, jaký jsi? To by si měli uvědomit křesťané v KDU-ČSL i marxisté v KSČM, jsou-li tam i onde ještě tací. Právě pro obnovu kritického myšlení má smysl nahradit současného prezidenta i Janem Švejnarem.
Text vyšel v deníku Právo, 31.1.2008, v rubrice Publicistika, strana 6