„Já jsem ten dar rozepsal na nějakých deset členů tak, aby se z toho nemusela platit daň. Protože když dám 200 tisíc straně, tak ta z toho zaplatí 15 procent daň. Kdežto když to rozepíšu mezi deset svých členů na obvodě a oni zaplatí 50 tisíc jako členský příspěvek, tak se z toho daň neplatí.“ Tak odpověděl Miroslav Poche na otázku novinářů Hospodářských novin, kteří jej před komunálními volbami v roce 2010 při zpracovávání přehledu komunálních politiků pobírajících vysoké odměny ve statutárních orgánech firem s majetkovou účastí hlavního města konfrontovali s tím, že si v nich přijde na 1,6 milionu ročně. Poche si podle svého vyjádření peníze nenechával a část odváděl do stranické pokladny. Uvedl částku 300 tisíc, ve výroční zprávě ČSSD však tehdy stálo jen 50 tisíc.
Tentýž Miroslav Poche, mezitím od roku 2014 europoslanec, byl letos jmenován do funkce volebního manažera sociálních demokratů pro nadcházející krajské a senátní volby. V Lidovém domě je tato funkce tzv. čestná, a tedy neplacená. V článku, který v LN vyšel 16. dubna, se právě v této souvislosti mluví o jeho politickém návratu.
Z jakého důvodu politik zakrýval původ peněz putujících do stranické pokladny? Šlo skutečně o daňovou optimalizaci, nebo byly důvody tohoto jednání jiné, bylo jich více? Pašováním peněz do stranické pokladny přes prostředníky zamlžil jejich původ a zpochybnil stranické hospodaření. Zároveň si zavázal své spolustraníky, kteří působili jako štědří sponzoři strany s nulovými vlastními náklady. Důvody mohou být i jiné, další. Ať tak či tak, Miroslav Poche popsal jednu z cest, jak do stranických pokladen nekontrolovatelně proudí peníze, a prozradil, že chtěl stát na daních okrást.
Po této aféře se stranickým financováním to vypadalo, že Poche končí. Vedení strany jeho výroky označilo za nešťastné, jednání za nepřijatelné a požadovalo, aby Poche z pražského zastupitelstva odstoupil. Za pomoci tehdejšího krajského předsedy strany Petra Hulinského, dnes náměstka ministryně školství pro sport, místo obhájil, a dokonce se zastupitelem stal po volbách znovu. Aby ne, vždyť i dle slov spolustraníka Jakuba Landovského pro Českou pozici: „Březina, Poche a Hulinský vytvořili na pražském magistrátu korupční systém, který umožňoval zaměstnávat velké množství straníků. Ti se jim pak zavázali.“
V roce 2013 jeho dosavadní vliv uvnitř ČSSD kulminoval. V okamžiku tzv. lánského puče, během něhož se prezident Miloš Zeman pokusil po sněmovních volbách odstranit předsedu sociálních demokratů Bohuslava Sobotku a nahradit jej jihomoravským hejtmanem Michalem Haškem, se ale pražská organizace strany v čele s Pochem a Březinou postavila za Sobotku a podstatně přispěla k neúspěchu celého plánu. Pochemu vynesla podpora čerstvého premiéra čtvrté místo na kandidátní listině do Evropského parlamentu, z nějž přes kritiku četných straníků odsunul mj. dlouholetého a respektovaného europoslance ČSSD Libora Roučka na nevolitelné místo. Sobotka si ale kandidaturou Pocheho usmířil část haškovského křídla strany, do Evropy jej vytáhl sociolog Jan Keller, Pochemu stačilo tehdy ke zvolení 3692 hlasů.
Nyní se tedy Miroslav Poche vrací. A to v situaci, kdy je Sobotkova ČSSD zásadně finančně oslabena dluhem 337 milionů korun vůči svému bývalému právníkovi Zdeňku Altnerovi. Ať už jej uhradí, nebo se bude soudit, na peníze sáhnout nechce – bude tedy pro podzimní volby potřebovat nové zdroje příjmů. Není ale oslabena jen fyzickou ztrátou těch peněz, oslabena je především její imunita vůči získávání financí jakýmikoli prostředky a z jakýchkoli zdrojů. A právě v tom je Poche mistr.
Staré „noblesse oblige“ lze do češtiny překládat i slovy „původ zavazuje“. Ano, i původ finančních prostředků na kampaň, ten obzvlášť. A nejvíc zavazuje po volbách.
Text vyšel v Lidových novinách 5.5.2016
autor textu: Matěj Stropnický