Česká vláda na konci března diplomatickou nótou odpověděla USA na jejich radarový dotaz. Bezdůvodně ji označila jako vyhrazenou, a tedy podléhající utajení, které mi brání z ní citovat. Tedy bezdůvodně, jak pro koho.
Nóta sice neobsahuje bezpečnostně citlivé informace, jejichž vyzrazení by mohlo ohrozit české zájmy, jasně však říká mnoho věcí, které říkat jasně může ohrozit zájmy politických stran. Především nelavíruje: základna má posílit bezpečnost spojenců a obranyschopnost ČR. Naše vláda ji proto považuje za užitečnou a rozhovory s USA zahajuje. Z nóty plyne, že koalice radar chce, z utajení, že se to bojí přiznat.
Cílem zelených a jejich ministrů má a musí být zabránit výstavbě radarové základny u nás, nikoli její začlenění pod správu NATO. Lišit se může strategie k dosažení tohoto zájmu. Možné je pokusit se prosadit jednání na úrovni NATO a EU a spoléhat, že jednání o radaru zablokuje někdo za nás, nebo že dojde ke zdržení, během něhož se americká politika otočí. To by odpovídalo rozhodnutí sjezdu zelených a také klasickému českému pojetí dějin: sami rozhodnout se budeme bát a raději necháme vliv i odpovědnost jiným.
Ani nóta, ani další zdroje z ministerstva zahraničí však tuto strategii jako oficiální nepotvrzují, naopak. Přestože nóta říká, že Česko chce, aby byla protiraketová obrana někdy v budoucnu součástí NATO, jako svou podmínku kladnému stanovisku to nestaví. Jak plyne odjinud, jednání o radaru na platformě EU ze tří důvodů nepodporuje vůbec: projednávat bilaterální dohody svých členů s jinými zeměmi není v EU běžné, systém nespadá do společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie, nelze vyjednávat bez účasti USA.
Možné je ale usilovat o odmítnutí radaru samostatně. Podmínkou je odvaha i k neúspěchu bez možnosti výmluvy a s následky. Nemá-li systém být budován v souladu se záměry evropské zahraniční politiky, stojí totiž mimo ně, ne-li proti nim. I kdyby došlo v budoucnu k začlenění štítu pod správu NATO a protiraketová obrana nebyla jen dvojstrannou iniciativou současné administrativy USA, jsou obcházeny právě ony principy, kterých je důležité si na NATO i EU vážit nejvíce, tedy společného demokratického rozhodování předcházejícího verdiktu.
Kdysi po CzechTeku někteří postarší revolucionáři žádali ne prostor pro zábavu a potrestání mlátících komand z řad policistů, ale hlavy ministrů. Tehdy i dnes zachází rozpínavost ozbrojených složek za hranice snesitelnosti. Tehdy i dnes však platí: nešlo o Bublana, nejde o Schwarzenberga. Cílem mělo být zabránit opakování násilí, cílem je zabránit výstavbě radarové základny. S nimi nebo bez nich. Koaliční smlouva této vlády se o radaru nezmiňuje. Zelení tak mohou být proti jeho jakékoli podobě, aniž se koalice byť jen zachvěje. Do toho.
Článek vyšel v sobotu 21.4. 2007 v deníku Právo