Vážení a milí občané,
toto oslovení není náhodné. Občan byl pro mě vždy především ten, kdo se zajímal o veřejné záležitosti. O ty, které se ho dotýkají bezprostředně i o ty, což je těžší, které jsou mu vzdálené třeba i stovky kilometrů.
Přišli jsme sem, vy i já, abychom vyjádřili nesouhlas s plánovanou výstavbou americké radarové základny na našem území. Já bych rád řekl něco slov za sebe a za část Strany zelených, která můj postoj sdílí.
Jelikož jsem o výstavbě radarové základny mluvil během půl roku s velkým množstvím našich členů i samotných představitelů, vím, že v jednom panuje shoda: zelení odmítají doktrínu současné americké administrativy o preventivní válce a protiraketovou obranu, jejíž součástí má být i radar u nás, což shrnuto znamená, že jsou proti výstavbě této radarové základny na našem území. V čem se ovšem lišíme? Pro některé zelené není téma důležité. Tomu se přiznám, nerozumím. Co jiného svědčí o tom, že téma důležité je, než to, že jsme se tu dnes sešli v počtu několika tisíc. S některými zelenými se pak ne úplně shodujeme v postupu, jak výstavbě radarové základny USA v ČR zabránit. Tito moji kolegové se domnívají, že lepší je vyčkat, až protiraketový štít odmítne nová americká administrativa po volbách v roce 2008. Nevím jak vy, ale já jsem se naučil být poněkud nedůvěřivý k tomu, jak se v Americe sčítají například na Floridě hlasy. Myslím si, že bychom měli raději využít historické příležitosti, kdy se nás, občanů České republiky, opravdu náš spojenec ptá: chcete u vás mít radar nebo ne? Dovolte mi zde malou odbočku, myslím, že důležitou. Nesešli jsme se zde, jako odpůrci USA. Nejsme přece antiamerikanisté. Uznáváme Ameriku jako svého spojence, ale víme zároveň, že Amerika není jen prezident Bush. Ta Amerika, která je naším spojencem, Amerika prezidenta Wilsona, po němž je pojmenováno nedaleké nádraží, Amerika prezidenta Roosevelta, která nás pomohla osvobodit z nadvlády nacistů, Amerika prezidenta Clintona, vedle níž jsme vstoupili do NATO, tak tato Amerika, náš spojenec, stojí dnes v ulicích, tak jako my, a protestuje jak to má ve své nejlepší svobodné a demokratické tradici ve zvyku, proti jiné Americe, Americe prezidenta Bushe a zbrojařských firem. Té první Americe, která je naším skutečným spojencem, a dnes je v opozici, Americe demokratické, dlužíme stále mnohé. Této Americe to ale nejlépe splatíme, když radarovou základnu odmítneme.
V tomto smyslu je naší velkou nadějí americký kongres, nyní již pod kontrolou demokratů. Jeho hlavním nástrojem v postupu proti radarové základně je neschválit prezidentu Bushovi další peníze na zbrojení a to se děje. Tomuto kongresu bych chtěl vyjádřit naši podporu, jemu je potřeba vyslat jasný signál: ani my tu radar nechceme. Bude to pro něj obrovská pomoc. O tom se snažím přesvědčit své kolegy ve Straně zelených a věřím, že se mi to dříve nebo později povede.
Za čtyři roky, co se účastním politického života, jsem zjistil dvojí: v politice je nutné dělat mnohé kompromisy, ale jsou také kompromisy, které se udělat nesmí. Radarová základna je ukázkou druhého příkladu. Děkuji vám ne za pozornost, jak jste formálně zvyklí, ale za statečnost, kterou projevit je naopak výjimečné. Držím nám palce.