Praha 14. dubna 2007
Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové,
poprvé před vás předstupuji v poněkud jiné úloze, než jak mne dosud znáte. Po určitou dobu bylo nutné poukazovat znova a znova na nešvary, které s sebou nese rychlý vzestup zelených od loňského ledna nejprve mezi parlamentní a později dokonce mezi vládní strany. Tento náš společný úspěch nemá smysl zpochybňovat, je naopak potřeba jej rovnoměrně rozdělit a používat. Vždy, když jsem měl pocit, že jako důsledek tohoto vzestupu začínáme opouštět náš program a naše výjimečné etické základy, považoval jsem za nutné ozvat se na jejich obhajobu. Někdy to mohlo znít neurvale, chvílemi možná obstrukčně, často přinejmenším nezdvořile. Co já mladý floutek, že, co si to vlastně dovoluji k ctihodným poslankyním a slovutným ministrům. Tyto otázky jsem si, věřte, kladl i já a musím si je klást i nadále. Taková byla občas forma mého vystupování, daná také pocitem, že jsem mnohdy musel čelit oslnění úspěchem, a jindy zase nedostatečným nárokům na naše představitele, víceméně osamoceně. Vždy jsem však přitom měl a mám na paměti zájem světové veřejnosti, české společnosti a naší strany. A jelikož jsme stranou mladou, bojovnou a toužíme společnost reformovat, aby přežila, jsem i já takový. U zelených jsou možné i věci, které v jiných stranách možné nejsou. Proto jsem tu dnes já, proto jste tu vy, proto začínáme mít úspěch.
Zelení nejsou stavovskou stranou, nereprezentují dílčí zájmy podnikatelů, zemědělců nebo dělníků, jsou stranou univerzální, bojují za člověka, za jeho trvale udržitelný život v souladu s přírodou, zvířaty a ostatními lidmi. To nás odlišuje, tím jsme výjimeční. Chceme prosadit neobvyklé a nepopulární hodnoty střízlivou formou. Chceme v duchu hesla osmašedesátého býti realisty a žádat nemožné. Není divu, právě z tohoto slavného i ponižujícího roku, či přesněji období, zelené hnutí vychází. Když říkám, slavného i ponižujícího, žádá si to vysvětlení. Evropská a česká zkušenost z onoho roku se velmi odlišuje a odlišují se tedy i evropské zelené strany od té naší. Zatímco na Západě došlo k obrodě levicového myšlení, u nás jako samostatná alternativa ztroskotalo.
Když se nyní přeneseme do současnosti, bude jasné, proč bylo toto srovnání nutné. Zatímco jsou v Evropě zelené strany ostrými kritiky globalizace, ekonomického liberalismu, a také expanzivní zahraniční politiky ať už jakékoli světové velmoci a jejich přesvědčení stojí proti zájmům konzervativních složek obyvatelstva, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku je to naopak. U nás jsou konzervativní složkou společnosti chudší vrstvy, voliči sociální demokracie a komunistů, kteří se snaží si uchovat výhody z dob minulého režimu a progresivní obyvatelstvo představují naopak podnikatelé, voliči ODS. Proto je u nás slovo reforma pravicové, ačkoli západněji je tomu většinou naopak. Je to dáno odlišnou českou zkušeností z osmašedesátého a z ní plynoucí nedůvěře k levici. Myslím, že je to právě tato česká zkušenost, která do sebe zahrnuje i ostrý antikomunismus, která vedla nás, české zelené do vlády po boku ODS a lidovců. Tato česká zkušenost se však bude měnit.
Postupem času s tím, jak dostudují vysoké a střední školy další a další lidé, kteří minulou éru nejen nezažili, ale kteří především uvidí naše současné problémy dnes již jinde a s tím, jak paralelně česká společnost zbohatne, posílí se konzervativní duch těch, kteří dnes volají po reformách a tito lidé začnou požadovat především stabilitu, ochranu svých nových zájmů. Tehdy zjistí najednou i čeští zelení, že mají-li být i nadále reformní stranou, a my jí budeme chtít být, protože většina našich cílů je středně a dlouhodobých, budou muset této nové zkušenosti české společnosti vyjít vstříc. Tehdy se našimi přirozenými spojenci, v souladu se situací na Západě, stanou strany obhajující na prvním místě nikoli zájmy trhu a jeho růstu, ale sociálních výdobytků a lidských práv.
Tato doba tu ještě není, jak správně odhadnul Martin Bursík, když nás zavedl mezi nyní moderní a mladistvě vyhlížející, ve skutečnosti však dříve nebo později vlastně konzervativní politické síly. Většina společnosti sdílí zkušenost Martina Bursíka, rozumí jí, a důkazem jsou naše opakované úspěchy. Tato politická prozíravost našeho předsedy zkrátila čekací lhůtu nás českých zelených na vstup do nejvyšší politiky možná o celé desetiletí. Žádný jiný postup, domnívám se, by česká veřejnost nyní nepřijala, čehož důkazem byly i mizivé úspěchy předchozího vedení vzešlého z brněnského sjezdu. Jsem však, a musím být oponentem této politiky, protože tuto zkušenost nesdílím.
Zároveň se tak již dnes objevují hlasy a domnívám se, že budou sílit, které po nás žádají, abychom dbali méně jen o naši českou bezpečnost a více o tu světovou, která k ní logicky přispěje, abychom využívali méně tržních mechanismů k prosazování našich priorit a více se soustředili na jakousi polemiku s pokrokem, která v sobě zahrnuje kritiku trhu, abychom méně bedlivě hlídali, zda jsou daňová přiznání dostatečně jednoduchá, ale více to, zda je daňová zátěž spravedlivě rozložena podle potřebnosti. Jinak také řečeno: abychom nenabízeli čistý vzduch, zdravé potraviny nebo ekologická auta jen těm, kteří si připlatí. Češi dnes tyto komodity, jak se říká v Davosu, považují za luxus, na který si podle stavu peněženky buď rádi připlatí, nebo si jej nemohou dovolit. My z nich máme udělat podmínku další existence.
Zeptáte se tedy správně, jak? Jak udržet Stranu zelených jako subjekt reformní a zároveň úspěšný? Také my se musíme vyvíjet.
Bude-li se česká veřejnost nadále přibližovat svou strukturou standardní evropské společnosti, bude se muset přizpůsobovat i česká Strana zelených. Přestane divení, když čeští zelení upřednostní společnou, byť i nejistou evropskou budoucnost před věrností Spojeným státům i místní do sebe zahleděné skepsi, přestane divení, když čeští zelení odmítnou výstavbu nových dálnic jako nepotřebný zábor další cenné půdy, a konečně: přestane divení, když čeští zelení začnou v lidech hájit občany a ne konzumenty, byť třeba i ekologicky šetrných výrobků. Lidé okolo nás by se naopak dříve, než bychom čekali, začali divit tomu, proč tyto a podobné věci již dávno neprosazujeme mnohem důrazněji.
My se proto musíme začít postupně vracet mezi naše evropské partnery, kteří dnes mnoho našich kroků nechápou, neboť by nás tyto kroky do budoucna mohly izolovat a vyvádět mimo původní kontext. Jsme součástí evropské zelené federace a tato naše role bude posilovat na úkor našich českých zvláštností, které zatím převažují. Jsme zatím více čeští zelení, než zelení v obecném smyslu. Tento stav je potřeba postupně změnit a nyní je vhodná chvíle začít.
Protože je funkce ve vedení Republikové rady, o niž se ucházím, spíše než funkcí organizační nebo odbornou především funkcí politickou a reprezentativní, vyžaduje její kvalitní výkon zejména schopnost formulovat politiku strany v delším časovém horizontu, ovlivňovat její směřování a spoluutvářet její vize. Domnívám se, že se postupně tímto naším směřováním má stát poevropšťování naší strany, jakási europeizace, která bude již velmi brzo součástí samozřejmého pocitu občanství také obyvatel České republiky. Rád bych toto směřování zelených ovlivňoval a proto se ucházím o vaši podporu v této volbě.
Děkuji vám za pozornost.
Rád bych ještě požádal pana předsedajícího, abych mohl na případné dotazy odpovídat hned a bez přípravy, protože to považuji za poctivější. Děkuji.