V kuloárech mediálních salonů se dlouhé roky mluvilo o chystaném deníku Sebastiana Pawlowského jako o události, která konečně do české mediální situace vnese kvalitu od zániku Veisových a Štětinových lidovek neznámou. Vzniklo Aha!
Sebastian Pawlowski si splnil svůj sen a od prvního března začal vydávat opravdický deník. Vedle měsíčníku Instinkt a týdeníku Týden totiž zvýšil periodicitu svého listu Aha! na nepřetržito. Je s podivem, že o něm v tiráži splněného snu není ani zmínka a že dokonce do obchodního rejstříku zaregistroval jinou firmu, než pod kterou vydává Týden (Copa) – totiž společnost Ebika. Všechny firmy sídlí nicméně na téže adrese v Panské 7, kde lze i případné nedopalky reklamovat. Je to už vlastnost horizontálně koncentrovaných vlastnictví tisku, že si jejich vydavatelé nepřejí, aby se jejich odlišně zaměření čtenáři identifikovali se stejným majitelem, neboť by například těm citlivějším odběratelům Aha! mohla vadit politicko-ekonomická orientace sousedícího Týdne nebo bohatství čtenářek Instinktu.
Nový deník Aha! se vyznačuje tím, že toho mnohem více ví, než kolik se snaží zjistit. Minulý čtvrtek jsem na prvních dvou stranách napočítal osmadvacet vykřičníků, zato pouze sedm otazníků. O diskusní periodikum tedy nepůjde, spíše se tu ví důrazněji než jinde, neboť exklamaci obsahuje i titul sám. Čtvrteční titulní strana, ohlašující splnění zbožného přání většiny čtenářů Literárních novin: „Je po legraci, Nova přestává vysílat“, do značné míry relativizuje označení palcový titulek, neboť tento je zde doprovozen ještě slovem „Konec!“, kde „K“ měří 87 milimetrů. Hlavní text praví: „Fičák na Nově už začal! Deník Aha! měl pravdu!“ a dále se věnuje rušení zábavních pořadů této stanice. Tím ovšem Aha! fičák nekončí. Na druhé straně je rovněž pěkná pasáž informující o tom, jak jde Aha! na odbyt ve Sněmovně: „Nový deník Aha! ve Sněmovně vyprodán! To je fičák! Deník Aha! vyděsil naše poslance!“ Tento pepický výraz, totiž fičák, variovatelný snad se salonnějšími fukéř či vichr, už jsem od čtvrtka dvakrát zaslechl v metru na trase Invalidovna – Rajská zahrada, ale je pravda, že oba dny foukalo od Černého mostu vydatně.
Tematicky se Aha! věnuje tomu, čemu rozumí. Celebritám, bohatým, katastrofám, nemocem, zvířatům, sportu, nejraději pak v těchto kombinacích: nemocným zvířatům bohatých, sportovním katastrofám celebrit. Značný prostor má noční činnost účastníků reality show, i denní starosti jejího provozovatele, jemuž se nelíbí, že sledovanost klesá. Příznačné je ostatně to, že deník neinformuje ani tolik o tom, co se děje ve skutečném světě, jako spíše o tom, co se vysílalo v televizi, případně, co se vysílat bude nebo nebude. Dřívější smysl bulvárního psaní byl především v tom, že srozumitelným jazykem a za málo hájilo pozice sociálně slabých proti privilegovaným, že bylo jejich mluvčím. Za tuto takřka dobročinnou úlitbu byl bulvární tisk masově čten a samofinancoval se prodejem, nikoli inzercí. Neprodával počet čtenářů, ale informace. I Aha! se ale stále obrací k týmž čtenářům, aniž se tito mnoho změnili. Mají vlastní hlavu a největší autoritu má u nich vedle psychologa selský rozum. Dnes o čtenářích příslušného periodika vypovídá více skladba inzerentů než jazyková stylistika textů, neboť zadavatelé reklamy mají zjištěno, jaký čtenář je, lépe než to o sobě ví on sám. A kdyby takový nebyl, naučili by ho to. V začínajícím Aha! je nejvíce reklamy na hubnutí a pevná ňadra. Nejčastějším čtenářem bude svou postavou mírně frustrovaná žena odhodlaná si o svých potížích promluvit s psychologem a vyluštit u toho nejednu křížovku. Takový deník snad ani nepotřebuje televizní magazín, do něhož se obvykle umisťuje právě to, co zde je všude, a přece ho má. Pawlowski čerstvě pronajal jednu ze svých nemovitostí v centru města pražskému magistrátu na dvacet let za celkové nájemné v hodnotě čtyř miliard korun. Případnou ztrátu Aha! tak z výhodného pronájmu zaplatíte rovněž vy. Žádejte Aha! u svých knihkupců zdarma, máte je předplaceno na několik staletí dopředu.