Čistý zelený stůl a na něm jen témata, žádné osoby – tak bude po volbách za předpokladu, že se zelení do Sněmovny dostanou, předseda Martin Bursík zahajovat jednání. Strana zelených má koaliční potenciál, který by jí ostatní mohli závidět a její představitelé navíc nejsou zapleteni do osobních přátelství a nevraživostí běžných mezi jinými.
Zelení nepůjdou s komunisty, mají je za zakázané ovoce, byť by si i programově v mnohém rozuměli. Dáno současnými průzkumy veřejného mínění, nejvíce se nyní diskutuje možnost spolupráce SZ s lidovci a ODS. Je to jistě legitimní možnost, není ale jediná.
Bursík jasně stanovil, že zelení vytvoří koalici s tím, kdo jim umožní prosadit více ze svého programu. Žádná relevantní politická síla dnes nemá proevropštější program než právě SZ. Vnímají naši republiku jako přirozenou a rovnocennou součást Evropské unie a nechtějí toto postavení revidovat, ale posilovat. Tento postoj je v souladu s dosavadní politikou současné koalice a naopak v rozporu s názory obou stávajících opozičních stran.
Tam, kde ODS pravidelně hovoří o potřebě udržování české suverenity, usilují zelení o vytváření společné evropské zahraniční politiky. Kde chce ODS štěpit, touží zelení sjednocovat. Kdo za těchto výchozích podmínek efektivněji prosazuje v Evropském parlamentu šetrnější zacházení se životním prostředím třeba i v Česku a tedy lépe hájí české zájmy, je nasnadě.
V protievropské rétorice se občanští demokraté jak známo shodují s komunisty. Nejprve společně nechtěli vůbec do EU, pak nechtěli ústavu, dnes společnou měnu. Naštěstí ani společně nemohou zabránit tomu, abychom se cítili Evropany. Poměr našeho státu k EU není pouze zahraničněpolitickou otázkou, jsme tam, patří to do rubriky z domova. Že ho zelení chtějí krášlit a ODS raději stavět sádrokartonové dělící stěny, nelze přehlédnout. Staví tím stěnu i mezi sebe a SZ.
I druhou překážku spolupráce ODS a SZ předseda Bursík již zmínil. V předvolebních Otázkách Václava Moravce za ni označil rovnou daň, na které Mirek Topolánek stále trvá. S hlavním volebním tématem zelených, ekologickou daňovou reformou, je ale principiálně neslučitelná.
Zelení po celé Evropě vidí jako své přirozené spojence sociální, křesťanské a liberální demokraty. Možnou a v jistém smyslu i nejpřirozenější koalicí, které se SZ může účastnit, je tak pokračování stávající koalice, kde nahradí Unii svobody. Tato spolupráce ale předpokládá především citlivější přístup sociální demokracie k lidským právům a větší toleranci lidovců (pokud vůbec projdou do Sněmovny) k menšinám.
Není těžké spočítat, že snadnější je dosáhnout dohody ekologů s křesťany a sociálními demokraty, kteří dávají přednost odpovědnosti za druhé před diktátem trhu, než s konzervativně nacionálním uskupením typu ODS. Sotva bude SZ moci souhlasit s nápadem z Jánského vršku, který chce daňové prázdniny pro svou voličskou třídu podnikatelů. Je známo, jak konzervativní složkou společnosti právě soukromníci jsou, malé a střední z toho nevyjímaje.
Co je dobré pro živnostníky a blahobyt jednotlivce, málokdy prospívá systémovým změnám, které prosazují zelení. Jejich zvýhodněním dává ODS opakovaně najevo, za jak třídní stranu se chápe. Takové smýšlení je ale Straně zelených, kladoucí důraz na kvalitu života všech, přiměřeně vzdáleno.
Zdroj: Deník Právo 20.04.2006 – str. 14
Autor: Matěj Stropnický