autor: Jan Rychetský, Parlamentní listy, 3.4.2011
Současná vláda je nebezpečná pro každou stranu koalice. Její současné neoliberální recepty jsou anachronické a veřejnost je při tom finančně ořezávána až na kost. Nicméně reformy se už táhnou od kabinetu premiéra Mirka Topolánka. Tak smýšlí člen Strany zelených Matěj Stropnický a opatrně při tom pálí i do vlastních řad.
„Přikláním se k výkladu, že půdu pro dnešní asociální reformy, vytvořila už předchozí vláda Mirka Topolánka, na které se podílela i Strana zelených. V rozpočtu tehdy vznikla daňovým narovnáním velká mezera, kterou se vláda Petra Nečase snaží bohužel zaplňovat,“ říká Matěj Stropnický s tím, že je v tom skoro zajedno s odboráři.
Neoliberální recepty jsou nefunkční
„Většina veřejnosti je finančně ořezávána až na kost. Topolánkova vláda zavedla poplatek za návštěvu u lékaře, což byl první krok, kdy se prolomila část sociálního státu, který se financuje ze společné kasy z odvodů daní. Nízká přímá platba se snáze zvyšuje. Poslední návrhy ministra zdravotnictví Leoše Hegra, co se týkají pobytů v nemocnici i plateb u lékaře, jsou posedlé zvyšováním. Tři principy základní neoliberální politiky jsou snižování přímých daní, privatizace veřejného sektoru jako jsou nemocnice, železnice, pronájem lesů a škrtání sociálních dávek. Vláda se jich stále drží a tím je i ve světovém kontextu anachronická. Tyto recepty, které byly už dávno popsány a vyzkoušeny, se ukázaly v dlouhodobé perspektivě nefunkčními,“ rozvádí pro ParlamentníListy.cz myšlenky zelený komunální politik Stropnický.
Navazuje tak na myšlenky levicového sociologa Jana Kellera. „Ti nahoře umí optimalizovat své daňové povinnosti, těm dole není co vzít, ale máte tady pásmo lidí, kteří by normálně měli být oporou demokracie a měli by si žít solidně. A tito lidé zaplatí všechny takzvané reformy. To jsou ovečky, které se nyní ostříhají možná už nad únosnou mez,“ řekl ParlamentnímListům.cz Keller.
Další chybou vlády je podle Martina Stropnického politika zavřených dveří. „Kabinet nekomunikuje a pro důkaz netřeba chodit daleko. I z Národní ekonomické rady vlády, kterou založil ještě Topolánek, zaznívají ostré výhrady na adresu důchodové reformy. Na protest ji opustil i ekonom Pavel Kohout. Zavedlo se říkat, že nepopulární kroky jsou prospěšné, ale nemusí to být vždy pravda. U důchodové reformy začíná zvýšením DPH, což zasáhne hlavně sociálně slabší vrstvy obyvatel. Snížením odvodů do penzijního rozpočtu vytvoří další problém ve financování důchodů. A vyvedením prostředků do soukromých penzijních fondů se dostává na další křehký led, protože není jisté, jak dlouho přežijí a s našimi zkušenostmi s finančním systémem je to velmi nejistá investice. Vláda se tato opatření snaží prosazovat co nejrychleji a silou, protože ví, že většina 118 hlasů v parlamentu se může ukázat jako křehká. Velké většiny se totiž odlupují po větších částech,“ dodává Stropnický.
Na vládnutí doplatí celá koalice
Nejen strana Věcí veřejných (VV), ale všechny koaliční strany doplatí podle Stropnického na účast v současné vládě. „Atmosféra, co vznikla strašením Řeckem před volbami, kvůli níž se vládní koalice zformovala, byla kouřovou clonou, která se postupně zvedá a funguje to na klesajících preferencích koalice. U VV je úspěch založen na tom, že mají ve svém čele Radka Johna spojeného s protikorupční investikativní žurnalistikou, tedy autentického reprezentanta boje s tímto významným problémem. Také jim pomáhalo, že se pokusili zapojit veřejnost do rozhodování, aniž lidi nutili stát se členy politické strany. Nicméně to, že strana takové metody postupně osekává, jí dlouhodobě škodí. Přesto mají véčkaři mnohem lepší postavení ve vládě, než Strana zelených v té předchozí. Spolurozhodují o existenci vlády, kdežto u zelených o tom tehdy rozhodovali dva přeběhlíci,“ vzpomíná Stropnický na účast zelených ve vládě.
Kolem toho, že Radek John ztrácí důvěru, přešlapuje opatrně. „Podle mě není na vině John, ale politický provoz v Česku. Jeho kompetentnost na postu ministra vnitra si hodnotit netroufám, protože toho vím mnohem víc třeba o ministerstvu životního prostředí. Nicméně strategie nových politických subjektů se stále opakuje. Mimo jiné ji vyvolává mediální poptávka po nových tvářích. Proto je u nás taková spotřeba nových tváří a některé strany neprojdou organickým růstem od komunální přes krajskou do parlamentní, ale hned se ocitnou na vládní úrovni,“ míní.
Překročit vlastní stín
Strana zelených prý prochází obdobím, při němž se snaží vnitřně zhodnotit pobyt ve vládě Mirka Topolánka. „Debata to není jednoduchá. Snažíme se vlastní politiku posunout, aby se předchozí chyby neopakovaly, ale je to těžké, protože se na nich někteří členové přímo podíleli. Jako ta známá metafora o překračování vlastního stínu. Chceme se programově prohloubit a změnit nastavení stanov, aby nemohlo docházet k intenzivnímu porušování volebního programu, jako tomu bylo v minulém volebním období a zároveň abychom našli mechanismy, jimiž zabráníme opakování vnitrostranického konfliktu. Ten podle mě vznikl právě kvůli nedodržování volebního programu,“ míří kritikou do vlastních řad.
I opětovné nepřijetí rebelů jako byla například Dana Kuchotová hodnotí jako problém překročení vlastního stínu. Matěj Stropnický volil ještě s dvěma členy předsednictva strany pro její přijetí, ale byli přehlasováni.
„Předseda Ondřej Liška se přímo podílel na jejich vyloučení a je pro něj těžké akceptovat, že to nebylo dobré řešení. Nicméně Stranu zelených nevede autoritativně, ani není tipem autoritativního lídra. Od Bursíkovy éry je to významný posun dopředu. Je každodenní praxí, že o tiskových zprávách, což jsou jediná relevantní stanoviska, která strana dnes produkuje, se rozhoduje kolektivně,“ popisuje současnost na předsednictvu Strany zelených Stropnický.
Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/193170.aspx