Radar tlačí české zelené do zaslouženého kouta. Poslanecký klub zelených v Evropském parlamentu přijal přesně před měsícem dokument s názvem Zelená bezpečnostní strategie pro Evropu.
Píše se v něm k protiraketovému štítu, jehož má radar být součástí: „Odmítáme rovněž návrhy, aby tento štít byl vybudován ve spolupráci s NATO a/či Ruskem.“ Zdalíkovatělý zelený europoslanec Milan Horáček jako jediný neúspěšně navrhoval podmínit radarovou základnu začleněním pod NATO.
Evropští zelení se tak jednoznačně postavili na stranu těch svých českých kolegů, kteří radar nepřipouštějí v žádné podobě.
Komunisté mají před druhou volbou prezidenta podmínku: chtějí, aby zelení radar jasně odmítli, jinak Jana Švejnara volit nebudou.
Není to vydírání, jak se někteří domnívají. Má-li levicově orientovaný zákonodárce volit prezidenta ze dvou neoliberálních ekonomů, musí dosáhnout podstatného ústupku v jiné oblasti. Václav Klaus i Jan Švejnar totiž za hlasy komunistů nabízejí v podstatě totéž: nic. A to je i pro revolucionáře zvyklé na odříkání málo.
Zelení ale odmítají. Přitom je stále jasnější, že rozhodne-li se NATO nakonec s radarem souhlasit, bude to ryze formální akt podobný záštitě převzaté nad výstavou. Na hlavičkovém papíře Aliance obdrží zelení vždy výroční zprávu o útocích ptáků, jež radar zneškodnil.
Dáno výjimkou, již čeští zelení v evropském kontextu představují, stojí tak před prezidentskou volbou proti sobě kuriózně dvě zelená řešení: možnost zvolit prezidentem svého kandidáta, výměnou za odmítnutí radaru, které měli zelení prosazovat už dávno.
Spolu s evropskými zelenými a vnitrostranickou opozicí tlačí nyní na vedení SZ i komunisté, aby dodržovalo program a radaru se vzdalo.
Dosud zelení vážně bojovali za svého kandidáta. Prosadili ho navzdory koalici i opozici. Nezalekli se výhrůžek ani vulgarit. Poprvé a zřejmě naposled dali v sázku i koalici samotnou a tím i hrozbu dostavby Temelína či prolomení těžebních limitů na uhlí.
Odmítnou-li zelení odmítnout radar, byť by přistoupením na podmínku komunistů postupovali v souladu s vůlí velké části členské základny i mateřské evropské strany, sami zvolení Jana Švejnara znemožní.
Vzdají-li se pro sebezachování v koalici i jeho, vzdají se jednou i těch limitů, i toho Temelína. Potom zbude ještě možnost sténat dojetím nad marnou obětí.
Text vyšel v deníku Právo, 15.2.2008, v rubrice Publicistika na straně 6