Trh si žádá stát

Světovou finanční krizi léčí kombinace zeleného a sociálnědemokratického programu.

Krocení tržních sil. Tak pojmenovává hlavní politický úkol současnosti měsíc stará výzva německých intelektuálů a politiků, publikovaná v listu Frankfurter Rundschau pod názvem Přišel čas pro další jaro (LtN č. 37/2008). Původním jarem myslí se jaro Pražské. Ne náhodou se na textu shodli přední němečtí sociální demokraté s tamními zelenými, vidí v sobě přirozené ideové spojence. Poučení z minulosti mají dvojí. Jedno východní, že plánované státní hospodaření nevede ani k šetrnosti, ani k blahobytu. Druhé západní, že volný trh není zdrojem blahobytu pro všechny, ale jen pro happy few, a že epidemie nadvýroby je hlavní příčinou znečištění planety.

Klíčovým pojmem se tak stává demokratizace soukromého hospodářství spočívající v umnějším nastavení podnikatelského prostředí. Současná finanční krize dává tuším dobré výchozí podmínky pro vyjednávání praktické podoby této reformy. Rizika podnikání nese v dobách krize, jak je nyní vidět na firmách zachraňovaných v USA státem, rovnoměrně celá společnost, aniž se však na jejích výnosech v době konjunktury rovnoměrně podílela.

Hlavním ekonomickým reformním klíčem environmentálního hnutí je internalizace externalit výroby, čili nutnost zahrnout do účetnictví i dosud neúčtované položky. Sociolog Wallerstein zmiňuje zejména tři: výrobce nehradí likvidaci odpadu a škody na životním prostředí způsobených výrobou, hradí pouze vstupní hodnotu energií, ale neplatí výdaje spojené s jejich znovuobnovením, a využívá infrastrukturu vybudovanou v režii společnosti. Cílem je jednak zahrnutí nepřímých výdajů výroby do firemních účetnictví, jednak i parametrické omezení nadvýroby, dané právě vzrůstem nákladů.

Nikoli pastelkovné ani jiné sociální záplatování, jak se občas domnívají, ale daňová progrese je hlavním vkladem sociálních demokratů do této demokratizace ekonomiky. Progresivní daň spočívá v tom, že s růstem daňového základu roste daň rychleji než tento základ. Cílem je zaprvé spravedlivější rozdělení bohatství ve společnosti a zadruhé omezení nadvýroby dané tentokrát větším zdaněním, opět při plné parametričnosti prostředí.

Spojení sociálnědemokratické ideje daňové progrese a začlenění externalit do cen coby přínos zeleného hnutí – to je zásadní platforma spojenectví sociálních demokratů a zelených do budoucna, společný opravdu reformní zájem a odpověď na současnou finanční krizi. Trh žádá stát a občany o pomoc. Historická zkušenost ukazuje, že krocení tržních sil nutno uskutečňovat, jedině když je trh oslaben vlastní krizí, čili právě teď. Žádá-li o pomoc, proč ne, ale ne zadarmo.

Text vyšel v Literárních novinách 2008-40 na straně 2.
Publikováno online 6.10.2008