Žijeme ve věku Amazonu, nadepsal americký novinář Brad Stone svou knihu The Everything Store: Jeff Bezos and The Age of Amazon (Random House, London 2013) o firmě nově nejbohatšího člověka planety. Aniž jsem si toho všimnul, rok na to záslužně vyšla i česky v nakladatelství Práh překladem Tomáše Jeníka pod názvem Globální samoobsluha.
Hlavní strategií Amazonu bylo od začátku: zákazník především. To je samozřejmě klišé. U Jeffa Bezose ale dovedené do absolutna. Firma nemůže zároveň nabízet vše ve slevě, s kompletní donáškou po celém světě, zároveň platit daně, zároveň dávat zaměstnancům dobré mzdy a poskytovat benefity, vydělávat akcionářům majlanty, investovat do inovací a expanze na další trhy, neřku-li být u toho všeho snad ještě ohleduplný k životnímu prostředí. Buď, buď, nebo, nebo. A Bezos se vždy řídil heslem Get big fast. Vsadil na internet a byl na něm od začátku nejdravější. Zákazník má u něj vše nejlevnější dáno výhodami z množství. Tratí zaměstnanci, kteří třeba u nás ve skladech dřou za devatenáct hrubého desetihodinové směny, stát, jelikož se vyhýbá placení daní, jak jen to lze, a samozřejmě výrobci, jejichž marže sráží.
Bezos začal své podnikání v polovině devadesátých let skutečně jako start-up. Prvním zbožím mu byly knihy. Všechny dostupné, kamkoli, za málo a rychle. Klíčové ale pro firmu byly vždy obchodní postupy, v jejichž inovování se Bezos ukázal být bezkonkurenční.
Příklad. Když dnes virtuálně vstoupíte do kteréhokoli internetového obchodu a zadáte konkrétní zboží, vedle něj se vám zobrazí i zboží podobné. Sháníte Pekařova Valdštejna? Zobrazí se vám také Žižka a jeho doba a Valdštejn Schillerův. Tuhle službu vymyslel Amazon. Zákazník díky ní zpravidla nakoupí mnohem víc zboží, než původně chtěl. Pekařů, svetrů, žárovek, pilníků, krémů, lamp a prostě kterékoli havěti, co by sama nenapadla, ale když se nabízí a je levná, koupí se, protože…inu proč? Je prostě tak lákavé vzít si ještě trochu toho, o čem jsem původně ani nevěděl, že existuje.
Od knih totiž Amazon dávno přes hudbu a DVD přibral do své sámošky postupně všechno. Když jsem jeho sklad v Hostivicích u Prahy před dvěma a půl lety navštívil, řekl mi tamní šéf, že dodají do dvou dnů po celém světě cokoli vyjma aut, potravin a živých zvířat. Tou dobou už odštěp Amazon Fresh začal v San Franciscu pilotně rozvážet i obložené housky. Dávno už ale nebyl jen tržištěm a distributorem zakoupeného zboží, stal se technologickou firmou (cloudy, elektronická kniha aj.). Ne snadno, ne hned, ne bez obrovských ztrát z omylů, ne bez talentu a absolutní vize a s podmínkou naprosté bezohlednosti.
Stone za ty roky, co o Amazonu píše do Newsweeku a New York Times, svého Jeffa miluje. Má také čistě novinářskou radost, že vsadil před léty na perspektivního jezdce. Když odmyslím balast toho, že autor ví i co měli manažeři k obědu na té které důležité schůzce a neumí to neříct, je třeba uznat, že ví hodně, protože mu hodně řeknou. Kniha tak zapadá do dnes už delší řady filmů a monografií o velkých technologických firmách (Facebook, Google, Apple ad.), které se žánrem příliš neliší: ukazují své zakladatele jako mimořádné vizionáře, kteří posouvají svět dopředu, a i když dělají chyby a malinko snad kdysi i vraždili, jsou to oni, díky nimž my všichni ostatní můžeme dál snít americký sen o tom, že máme život ve svých rukou. Oproti současné ekonomické teorii, která předstírá vědu, aby ospravedlňovala skutečnost, je tento žánr science fiction vlastně docela zpestřením.
Text Matěje Stropnického vyšel ve čtrnáctidenníku Tvar, listopad 2017.