Sliby z plakátů stran vznikající vládní koalice budou vzácně splněny. Jsou to sny velkého byznysu, které se přechodně zdály i lidem, jejichž zájmy denně ohrožují. Šikovné sny, dobře zaplacené. Po probuzení tu budou dál.
Každé volby mají svá znělá slova. Jejich výzva k přitakání se najednou lidí týká. Dunět pak umí i těžko vyslovitelné jméno zahraniční země, o niž se vedle klasických filologů zajímá obyvatelstvo jen o dovolených. A tak jsme volili pryč od Řecka. Čím ale to, že znělo?
Hospodářská krize vznikla, jak praví i Tomáš Sedláček, zadlužením z přebytku. Příliš mnoho lidí a firem si vzalo ten přímo pro ně připravený, zaručeně nejvýhodnější úvěr na všechno najednou. Zároveň se chtělo jíst i kouřit. Když tahle nálada na mne přijde, jdu udělat deset dřepů, aby zas přešla.
Šlo ovšem udělat nejen to. Někdo nám přece ty půjčky nutí, někdo nás celým svým mládím či tradicí, svou pestrostí nebo jednoduchostí, svou svůdností a rozvahou vábí: kup si mne, stejně to chceš, žiješ jen jednou, pokrok nezastavíš a tohle je on, sáhni, jak tepe, buď jaký jsi, náš.
Nabízelo se pojmenovat toho někoho. Levice měla vstát a slavně prohlásit, že vina je v ropné ekonomice. Že musí, jen částečně obrazně řečeno, růst prostě proto, že z vrtu jednou naraženého nemůže přestat téct. To nám ukazuje nejlépe bezmoc těžební společnosti BP, které ropa a s ní budovaná pověst v Karibiku teče už hodně přes měsíc, ne náhodou od dnů počínající řecké stávky.
Tato ropa poteče tak dlouho, dokud nás nenapadne přestat ji potřebovat. A to mělo být téma těchto voleb, levicově pojaté východisko z krize. Byla přece nálada na morálku. Mohlo se výjimečně ukázat na pravé viníky, když byli oslabeni v konkurzech, ne v podplacených soutěžních, ale v likvidačních. Tuhle náladu na morálku nakonec využili proti nám. Místo velkého pokání za hříchy nucené nabídky se vše mistrovsky otočilo v provinění poptávajících, a odpovědní máme být my. Poté, co na stát přenášené náklady soukromých výrobců rozpočty přečerpávají za neustálého pokryteckého volání: státe, oprav silnice, našim kamionům se po nich špatně jezdí, přesáhly vymyšlenou hranici, vstala pravice a pravila neméně slavně: státe jsi předlužený, budeme tě rušit.
A titíž, kdo nám radili koupi nového toho a nového něčeho jiného, i na dluh, nejlépe na výhodný dluh, poradili obratem, jak z krize ven: v zadlužování sebe sama pokračujte, ale teď k tomu budete navíc platit i to, co bylo dosud hrazené z přebytků našeho podnikání. Náklady na tento komfort částečně ospravedlňovaly obrovské škody na přírodě. Byznys na nás teď ale převedl své špatné svědomí a začne nám krátit i podíl na užitku z toho ničení.
Sliby z plakátů stran vznikající vládní koalice budou vzácně splněny. Jsou to sny velkého byznysu, které se uměly přechodně zdát i lidem, jejichž zájmy denně ohrožují, berou jim práci, soukromí, svobodu a nutí jim nepotřebné věci, které jako odpad již vznikají. Šikovné sny, dobře zaplacené. Po probuzení tu budou dál. Tváře neoblíbených politiků zprava i leva vystřídaly zpět usměvavé reklamy. Volili jsme zase je, zubní pasty, krémy, cvičky, láhve sektu, auta, dovolené v Řecku. A spolu s nimi BP, která nám je zajišťuje. Cena za to duní už i ústím Mississippi, řeky, která vyjadřuje základní zkušenost Spojených států neméně než socha Svobody.
Text vyšel v Deníku Referendum 09.06.2010