PRAHA 14. července 2008
Máme prý u zelených dva neslučitelné politické koncepty, proto bude sjezd. S pomocí Potěmkinových delegátů vyhrají nikoli lepší argumenty, ale síla, Katuško, to je totiž podle sociálního darwinismu nejsilnější koncept. Ale pro pořádek si je popišme, aby bylo jasno.
Deregulace, privatizace, rušení sociálních opatření. To jsou tři základní principy vládnutí současné koalice ODS, lidovců a zelených. A hned příklady: Začalo se privatizací všeho, co ve státním a veřejném sektoru zbylo. Železnice, letiště, lesy, nemocnice, pojišťovny, divadla, pivovary.
Kdyby bylo volební období delší, třeba šestileté, došlo by i na národní parky, policii, a mít kus moře, třeba i ten by šel prodat. Teď v létě došlo k ohlášení deregulace nájemného o čtyřicet procent, slabší vrstvy se sice budou muset vystěhovat, ale to je zelené, mohou jít bydlet do přírody a pak, v centrech měst přece potřebujeme několik tisíc volných bytů, kdyby se vrátil Kožený nebo Krejčíř.
Sociální opatření ruší vláda jedno po druhém. Nutno přiznat, že ne všechna byla smysluplná, ale tato vláda je nekompenzuje lepšími. Namátkou: příspěvek na telefon v době půlroční nezaměstnanosti, snížení příspěvku na děti, rušení stravenek. Redistribuci sociálních statků provádí tato vláda ve značné míře, jen směřuje opačným směrem než dosud: k vyšším vrstvám společnosti namísto k nižším, příkladem budiž zavedený daňový strop, po jehož dosažení se daně již neplatí.
Ačkoli se hlásá volný trh, nedodržuje se hlasateli samými. Namísto nefunkčních podniků prodávají se výdělečné, pouze z ideologického důvodu, že stát nemá podnikat. Místo poctivé soutěže ve výběrových řízeních, kde vyhraje podle dogmatu ten nejlepší, jsou státní zakázky přidělovány tajně a předem vybraným strategickým investorům, jako nové letouny za tupolevy.
Stát, který neprovozuje nemocnice, pojišťovny, dopravní síť, školy, prostřednictvím dotací kulturní subjekty, se nechal vytlačit soukromým sektorem z klíčových oblastí politiky. Jeho občané jednou překvapeni zjistí, že sice chodí jednou za čtyři roky k volbám, ale volí si zástupce, kteří nic nezmohou, neboť už nic nekontrolují.
Guru Václava Klause
Deregulace, privatizace, rušení sociálních opatření – to jsou tři slavné neoliberální postuláty Miltona Friedmana, profesora ekonomie chicagské školy, hlavního to guru Václava Klause. Jako první je po třech poválečných desetiletích spojených s keynesiánským sociálním státem silou vodních děl zaváděla v Británii Margaret Thatcherová, další prezidentův idol. Jde o plíživé odvolávání sociálních práv, výsledku to dlouhého a urputného boje mnoha generací.
Reformy jsou u nás i jinde předkládány jako nevyhnutelné. Nebude na důchody – dáno demografickou křivkou. Zdravotnímu systému hrozí kolaps, pojišťovny se ocitnou v platební neschopnosti. Kvalita vzdělání kolísá, chybí prostředky na platy učitelům. Zkrátka jako za Thatcherové: There is no alternative. To je koncept, o jehož nezbytnosti předseda SZ není schopen přesvědčit své širší vedení, a proto z něj chce na sjezdu udělat orgán pouze poradní.
Trvejme na svém
Alternativa existuje. Je složitější než snadná nálepka buď s ODS, nebo mimo parlament. Spočívá na třech základních pilířích zelené politiky: trvale udržitelném životě čili ochraně životního prostředí, nedělitelnosti lidských práv a sociálně-tržním hospodářství.
První pilíř je koncept, který zahrnuje nejen úsporné žárovky a rozložité lexusy, ale také úspory, které ostatně i Pačesova vládní energetická komise označila za samostatný zdroj energie. Nedělitelnost lidských práv znamená, že se nejen volá svoboda Tibetu, když za to nehrozí postih, ale že se také dodržuje mezinárodní právo v Kosovu, třeba i v rozporu s přáním spojenců, nebo že se čelí snaze instalovat v Česku bilaterální radar na ochranu amerických investic.
Sociálně-tržní hospodářství v sobě vhodně spojuje přednosti kapitalismu i sociálního státu, čímž předchází nadměrné sociální stratifikaci, čelí nadvládě korporací a vedle soukromého sektoru uznává i neziskové oblasti. Vychází z poznání, že kvalitní školství, zdravotnictví, bezpečnost, jakož i kulturu a ochranu životního prostředí zajistí lépe podpora subjektů bez cíle tvorby zisku.
Proti neoliberálnímu konceptu současného vládního angažmá zelených futrovanému předsedovou silou zde stojí ne příštipkaření sociální demokracii nebo kříšení komunistů, ale moderní zelený program ve středu mezi dravostí kapitálu a pohodlím sociálního polštáře. Trvejme na svém.
Text vyšel na serveru lidovky.cz, 14. července 2008