O tom, jak naložit s industriální památkou Nákladového nádraží Žižkov, by neměli rozhodovat jen vlastníci pozemku, říká v rozhovoru pro Studio Zet Matěj Stropnický, místostarosta Prahy 3. Areál je podle Stropnického třeba začlenit do širšího celku městské čtvrti.
O funkcionalistickou budovu z roku 1935 už několik let vedou spory jeho majoritní vlastník České dráhy, dvě developerské skupiny, městská zastupitelstva i politické strany a občanská hnutí.
Vlastníkem areálu je v současnosti Žižkov Station Development a.s., založená v roce 2007 jako společný podnik Českých drah (51 %) a developerské skupiny Sekyra Group (49 %). Údaje vyplývají z webové stránky společnosti.
Ještě před vznikem Žižkov Station Development koupily postupně část pozemku v severozápadní části u Basilejského náměstí dvě developerské společnosti – Discovery Group a Grainer Trust. Podle webových stránek iniciativy Tady není developerovo pozemky společnosti koupily za účelem výstavby obchodního a bytového centra, které má být asi dvakrát větší než obchodní centrum Flóra. Projekt se stal zdrojem soudních sporů.
Poté, co se po několika pokusech podařilo v loňském roce budovu zapsat jako kulturní památku, bylo letos v dubnu dosaženo dalšího úspěchu – Hlavní město Praha, Městská část Praha 3 a České dráhy našly novou možnost využití areálu: chtějí je přeměnit v kulturně-vzdělávací centrum.
Matěj Stropnický, místostarosta Prahy 3 a členem sdružení Tady není developerovo, které se stará o záchranu památek na Praze 3, hovořil o problematice ve Studiu Zet.
Nákladové nádraží Žižkov definitivně ukončilo svůj provoz v roce 2002. Co se od té doby s objektem dělo?
Předchozí radnice Prahy 3 společně s Žižkov Station Development, což je akciová společnost, která se skládá ze stávající vlastníka – Českých drah a z developera Sekyra Group, aktivně prosazovala tzv. Jarovskou spojku, což je východo-západní magistrála, která měla propojit centrum města s Městským okruhem. Jarovská spojka měla vést přímo v místě, kde je nádražní budova. A to byl projekt, který se celá léta připravoval a zároveň se připravoval development celého území okolo.
To byl okamžik, ve kterém jsme do toho vstoupili my založením občanského sdružení, které jsme nazvali Tady není developerovo a od té doby jsme si vytkli několik cílů. Jednak zachránit budovu nádraží, protože je to cenná funkcionalistická stavba – ostatně tuším, že po Pražském Hradě je to vůbec největší stavba v Praze.
Vytkli jsme si za cíl pokusit se ji prohlásit kulturní památkou, zabránit výstavbě té dálnice, kterou jsme tam nechtěli a také se především pokusit „dotlačit“ veřejné orgány – Magistrát hl. m. Prahy, aby vyhlásil na celé to území urbanistickou soutěž. Aby to nebyl ten developer, kdo si bude sám malovat, co na tom území přesně bude, ale aby to byla obec.
Letos v dubnu bylo podepsáno memorandum o vzájemné spolupráci několika subjektů. V rámci tohoto plánu by měla proběhnout proměna nádraží v kulturně-vzdělávací centrum. Co konkrétně by mělo obnášet a jak by mělo vypadat?
Od okamžiku, kdy byla budova prohlášena památkou, to znamená na jaře 2013, jsem začal obcházet různé ředitele kulturních a vzdělávacích institucí, typicky příspěvkové organizace hlavního města nebo ministerstva kultury, jako třeba Galerie hlavního města Prahy, Muzeum hl. m. Prahy, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze a další a vodil jsem je do budovy nádraží a ukazoval jsem jim ty prostory s cílem zjistit, jestli by instituce neměly zájem se sdružit a na místě provozovat třeba část svých výstavních prostor. A všem, které jsem oslovil, se ta budova zdá velmi vhodná, takže se podařilo získat asi sedm nebo osm institucí tohoto typu, z čehož by vznikl takový kulturní klastr.
Pak jsme začali přemýšlet, jak to začít prakticky realizovat. Vznikla úvaha zadat přípravu tzv. master management plánu, tedy toho, jak právně, stavebně- technicky a ekonomicky dojít od situace, která je dnes – to znamená máte drážní budovu, která je vesměs kolaudovaná jako sklady – do stavu, kdy je to vesměs prostor, ve kterém se mohou běžně pohybovat návštěvníci, a kde jsou galerie, kavárny, otevřené dílny, restaurátorské dílny, kina. Což se v zásadě v první instanci povedlo podpisem memoranda o součinnosti přípravy, společném zájmu na tom konverzním projektu, kterého se účastní vedle Městské části Praha 3, hlavní město Praha, ministerstvo kultury, České dráhy a Žižkov Station Development.
Jak se České dráhy a developerské skupiny stavěly k faktu, že se nákladové nádraží stalo kulturní památkou?
Do doby, než byla budova prohlášena památkou, tak se tomu prohlášení dost intenzivně bránily. Takže tam byla potřeba určitá změna myšlení. Vedení Českých drah se ale mezitím asi třikrát změnilo, takže změna myšlení proběhla. Ale myslím si, že jsme jako radnice také přesvědčili vlastníka a částečně možná i developera, že ta budova může nějakým způsobem žít. Souběžně s hledáním budoucího trvalého využití jsme začali intenzivně pracovat na dočasném oživení a začali jsme tam přinášet různé kulturní akce. Letos jsme si řekli, že do toho budeme jako Praha 3 i nějaké peníze investovat – vyčlenili jsme 2 miliony korun na spolupořádání kulturních akcí, takže tam paralelně běží divadelní, hudební a výstavní dramaturgie a každý den se tam něco trochu děje.
Jak je to v současné době s developerskými plány? Byly tam obrovské plány na bytové, kancelářské, nákupní komplexy… Znamená to tedy, že jsou v tuto chvíli ukončeny?
Boj samozřejmě trvá. To území bylo asi ze třetiny vyčleněno z té stavební uzávěry za velmi podivných okolností. Útvarem rozvoje hl. m. Prahy to bylo doporučeno a magistrátem schváleno. A ten druhý developer vedle Sekyra Group, společnost Discovery, tam chce především stavět obrovské nákupní středisko o rozloze zhruba 35 tisíc metrů čtverečních, což je zhruba taková podlahová plocha, jakou má nákladové nádraží. Podařilo se nám přesvědčit radnici, aby se soudila s vlastním stavebním úřadem, že umístil tuto stavbu, protože se domníváme, že obchodní dům tohoto rozsahu nemůže být v centru města. My se zkrátka soudíme s tím developerem a ten boj pokračuje konfliktními nástroji, protože se s nimi zatím nedaří dohodnout.
U takto velkého území ve městě je třeba si zkusit definovat, co v něm vlastně má být. O tom nemá rozhodovat jen ten vlastník, ten vlastní jen ty pozemky, které jsou bezprostředně jeho. Ale město je organismus, který na sebe navazuje v dalších celcích. Vlastník samozřejmě potom bude očekávat, že mu město bude budovat infrastrukturu, že mu tam přivede tramvaj, nebo metro, nebo že mu budeme budovat parky a on že tam postaví ty vila domy. To takhle nejde, to šlo v 90. letech, ale tak to už na Západě nechodí a tady to tak taky chodit nebude.
Článek obsahuje jen vybrané pasáže rozhovoru s M. Stropnickým. Celý záznam včetně částí, které nezazněly ve Studiu Zet, je umístěn výše v článku.
Zdroj: Zet
8.7.2014
http://www.zet.cz/tema/chrnn-ikovsk-ndra-je-teba-zalenit-do-organismu-msta-k-matj-stropnick-2639