autor: TA gitA – genderová tisková a informační agentura, 1.8.2008
Strana zelených má odlišnou hierarchii řízení, než ostatní parlamentní strany. Zatímco jinde je předseda zároveň i předsedou širšího vedení, u SZ má republiková rada jiné vedení, než samotná strana. Zářijový sjezd SZ se bude zabývat návrhem na změnu stanov, týkajících se mimo jiné i „dvojkolejnosti“ vedení. Názory na stávající systém se ve straně liší… Je tedy „dvojkolejnost“ výhodou, nebo nevýhodou? Přinášíme názory pro i proti, napsané pro gitU.
PRO stávající systém vedení SZ
Matěj Stropnický, místopředseda Republikové rady SZ
Dvojkolejnost je jen do jisté míry pravdivý termín. Na jeho obhajobu je třeba říci, že celá řada evropských zelených stran má ve svém čele simultánně dvě hlavy, zpravidla muže a ženu. To je model takzvaného spolu-předsednictví. Tak daleko v decentralizaci moci ve Straně zelených však nejsme. Na obranu stávajícího rozložení vedení u českých zelených je nutno poukázat na to, že všechny české politické strany mají širší a užší vedení, někde se širšímu říká grémium, někde ústřední výbor, my máme republikovou radu – tedy nic zvláštního. Za jistý nadstandard lze označit snad pouze fakt, že republiková rada nemá totéž vedení jako předsednictvo strany. Paradoxem současné situace, kdy chce Martin Bursík vedení republikové rady zrušit, je to, že on byl ten, kdo jej jako součást své kritiky předchozího vedení v čele s Janem Beránkem v roce 2005 prosadil. Rada se ze stanov schází nejméně jednou za půl roku, tehdy ji však svolával předseda Strany zelených, nikoli předsedkyně Republikové rady (Olga Zubová) jako dnes, a docházelo k obstrukcím jejího jednání. K tomuto modelu se Bursík evidentně chce vrátit a udělat z rady opět formální orgán. Tomu je třeba čelit.
PROTI stávajícímu systému vedení SZ
Kateřina Jacques, poslankyně SZ
Běžně mají politické strany hierarchické uspořádání, které zajišťuje efektivní fungování a přijímání politických rozhodnutí. Strana zelených ale funguje na principu stanov, které jsou historickým reliktem z doby, kdy měla tříprocentní podporu veřejnosti a neměla zastoupení v parlamentu, natož ve vládě. Dvojkolejnost rozhodovacích procesů a de facto i de iure dvojí vedení jsou takovým reliktem. Kromě vyřešení principiálního kompetenčního sporu je třeba určit kontrolní mechanismy, které nastaví jasná pravidla, kdo a komu se ze své práce zodpovídá. Na poslancích a ministrech leží největší tíha zodpovědnosti. Dnes a denně jsou vystavováni konkrétním rozhodnutím „tady a teď“, kdežto zástupci republikové rady, kteří mají tendenci je úkolovat, se nezodpovídají absolutně nikomu. Nové stanovy musí odstranit dvojkolejné rozhodovací procesy a reagovat na další emancipaci strany na všech politických úrovních: komunální, krajské, sněmovní i senátní, ale také evropské. Strana potřebuje jedno vedení s jasným mandátem, po jehož uplynutí se bude z výsledků své práce zodpovídat. Nejužší vedení se má opírat o poradní hlas širších stranických orgánů, za rozhodování však nese výlučnou zodpovědnost. Není totiž možné, aby levá ruka dělala něco jiného než pravá, natož aby obě ruce byly zaklesnuté v klinči a přetlačovaly se jako při námořnické páce.
Zdroj: www.ta-gita.cz