Dá se říci, že jste byl donedávna úspěšný mladý muž. Místopředseda strany, místostarosta Prahy 3, vítěz voleb tamtéž, náměstek primátorky… Bohužel, kromě vítěze voleb v Praze 3 vše už bývalý, proč?
V předsednictvu Strany zelených jsem stále. Členem ZHMP i zastupitelem Prahy 3 jsem stále. Já jsem vlastně byl »odvoláván« od nástupu, mluvilo se o tom od ledna a opravdu navrhováno to bylo na konci léta. A jak vše bude dále, se ještě uvidí…
Nepřišel jsem na magistrát jenom brát plat, ale přišel jsem dělat systémové změny, zejména v oblasti územního plánu. Chtěl jsem, aby se i v ostatních resortech dbalo na hospodárnost. Zejména v oblasti dopravy, která tvoří značnou zátěž pro rozpočet. Nechtěl jsem žádné další problémy typu Blanka. Nejsem automobilista, zelení prosazují podporu hromadné dopravy, což tvrdí i ČSSD. Považuji za velkou chybu náměstka Dolínka, že na rozdíl ode mne, který jsem odpovídal za Pražské služby, nepřišel se strategií rozvoje Dopravního podniku hl. m. Prahy, který by definoval zájmy města. Přitom u dopravního podniku má město stoprocentní podíl, takže by to šlo o mnoho jednodušeji. Potom říkat, že ředitel nedělá koncepční změny dost rychle, mi přijde dost zvláštní. On přeci nemůže na jedné straně vyjít vstříc primátorce Adrianě Krnáčové a dělat rychlé změny, když po něm na druhé straně ČSSD chce, aby změny nedělal. Otázka odvolání ředitele dopravního podniku navíc odporuje jeho podpoře ze strany velké části zaměstnanců včetně odborů.
Zlí jazykové tvrdí, že k poslednímu rozchodu muselo dříve či později dojít, protože dva kohouti na jednom smetišti se nesnášejí… Asi mělo vše vypadat, že základním rozporem jsou vaše vztahy s primátorkou, ale podíváme-li se, jak kdo hlasoval při vašem odvolání, je asi větší rozpor mezi vámi a ČSSD…
Většina sporů se skutečně odehrávala mezi mnou a ČSSD, potažmo částí ANO kolem paní Kleslové, kterým říkám přátelé starých pořádků. Je to vlastně trochu paradoxní, protože já se pokládám za radikálního demokrata a můj pohled na svět se blíží tomu sociálnědemokratickému, takže by tam měl být značný průnik. A on tam vlastně dle všech vyjádření a programového prohlášení i byl, ale bohužel pražská ČSSD je červivé uskupení. Je bohužel velký rozdíl mezi stranou ČSSD a sociálními demokraty jako hnutím.
Byl jste v pozici náměstka pouze rok, co považujete za největší úspěch?
Myslím, že největší úspěch je vlastně přenastavení způsobu změn územního plánu. Celý proces prochází podobně jako ve sněmovně zákony prvním, druhým a třetím čtením a trvá asi dva roky. Já jsem chtěl, aby si město na začátku řeklo, jestli změnu, jejíž návrh přijde od soukromého žadatele, chce vůbec začít pořizovat. Aby definovalo, co je veřejným zájmem. Jestli třeba to, že se někde vystaví další development, nezvýší dopravu tak, že to zatíží komunikaci i v jiných místech a tím pádem městu naopak vznikne újma.
Druhá věc, která se povedla dotáhnout do předpolí schvalování, je návrh nového strategického plánu, což je dokument za normálních okolností klíčový. Tady je to většinou dokument, který se dal do šuplíku a nedodržoval se. Ale já jsem ho připravoval od začátku s lidmi z Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR) tak, aby to byl referenční dokument, který bude připomínkovým místem pro jednotlivé návrhy investičních záměrů.
Co je v návrhu největší novinkou?
Především se podařilo navrhnout úplnou změnu priorit města. Na prvním místě je integrace cizinců, druhý je návrat lidí do bydlení, tedy eliminace bezdomovectví. Celá ta sociální agenda je na prvním místě, až na druhém je ekonomická agenda a na třetím trvalá udržitelnost.
Pak je tu ještě řada dalších menších, ale koncepčních zásahů do rekonstruování veřejného prostoru. Začali jsme vlastně poprvé dělat něco, co by pro město mělo být samozřejmé, protože nedělat to znamená větší náklady. Třeba aby přestalo být zvykem, že se jeden rok rozkope ulice kvůli plynu a pak se vzpomene, že se neudělala voda a kanalizace. Nově připravujeme rekonstrukce ulic komplexně a opravujeme naráz.
Jste spoluzakladatelem sdružení Žižkov (nejen) sobě, můžete připomenout, o co šlo a čeho jste dosáhli?
Tam byl tehdy značný rostoucí odpor obyvatel Prahy 3 ke způsobu organizace privatizace bytů. Měl jsem od začátku dilema, jestli je vůbec správné prodávat městské byty. Na druhou stranu na začátku privatizace v 90. letech bylo řečeno, že všichni si budou moci koupit byt. Najednou se řeklo, že už se prodávat nebude, což přece byla děsná nespravedlnost pro ty, kteří bydleli v městských bytech, a jen se jim zvyšoval nájem a do bytů se neinvestovalo. Navíc nebylo vůbec jasné, jak se zařazují byty do privatizace – jednou se prodávalo na jedné straně Žižkova, jindy na druhé. Nebyla vůbec žádná koncepce.
Nám se podařilo ty nespokojené lidi spojit, pojmenovat nespokojenost. Díky tomu se podařilo privatizaci usměrnit do nějakého uceleného programu, podle kterého se jede dodnes a skončí v roce 2017.
Na základě toho jsme v roce 2010 vyhráli volby. Následně se nám v roce 2012 podařilo svrhnout ODS, která zde vládla dvacet let. Ale jak už to někdy v politice chodí, vrátila se na Žižkově po loňských volbách k moci v jakémsi účelovém slepenci od pravice po levici.
Dá se to považovat za váš začátek v politice?
Já jsem v politice od roku 2003, kdy jsem vstoupil do Strany zelených. Už tehdy jsme se vlastně připravovali na volby v roce 2006, kdy jsem byl poprvé zvolen zastupitelem v Praze 3.
Jak se vám za celou tu dobu pracovalo se zástupci KSČM?
Na Praze 3 KSČM nebyla vždy tou úplně principiální opozicí, tady mám jiný pocit. Když jsem byl navržen na pozici náměstka, požádal jsem o možnost přijít na klub zastupitelů přednést své představy o těch reformách, o nichž jsem měl ucelený obrázek již tehdy. V průběhu toho roku, byť jsme nekonzultovali všechny věci průběžně, mě názory klubu KSČM zajímaly, velmi jsem s nimi souhlasil. I mé návrhy měly většinou podporu klubu KSČM, což svědčí o tom, že na magistrátu, na rozdíl od Prahy 3, kde na ně není tolik vidět, dělají autentickou politiku. Také jsem jim poděkoval, že nehlasovali pro mé odvolání.
V posledních letech jste vlastně pracoval pod velením žen. S kým se dalo lépe vycházet – s Adrianou Krnáčovou, nebo se starostkou Prahy 3 Vladislavou Hujovou?
Nevnímám to tak, že mi vládly ženy. Paní Hujová je poněkud malicherná, nemá žádnou politickou vizi. Strašně ráda kontroluje činnost ostatních. Paní primátorka je naopak kosmopolitní osobnost, umí několik jazyků, ale chybí jí politická zkušenost. Ale vyjdu s nimi oběma, nerad bych vše stavěl do pozice personálních sporů.
Myslíte, že by mohl projekt Trojkoalice fungovat i celostátně?
Myslím, že v parlamentních volbách ne. KDU-ČSL je konzervativní strana, STAN je strana s velmi nevyhraněným politickým programem tíhnoucí spíše doprava. Ve spolupráci s TOP 09 jsou tou mírnější stranou, ale přesto v tom svazku po boku všech těch Kalousků a dalších vydrželi. Zelené vidím rozhodně jako stranu nalevo od středu, v některých segmentech politiky jako liberálně levicovou stranu, v některých i jako radikálně levicovou stranu. Pro město je to vyvážená zajímavá koalice, ale na celostátní rovině by to podle mne nefungovalo. Pro sněmovní volby by mohla být zajímavá spolupráce s Piráty.
Jste nyní vlastně »pouze« zastupitel. Co bude dál, vrátíte se k novinařině?
Od novinařiny jsem vlastně nikdy neodešel, jen jsem na ni neměl čas. Ale jak říkám – jak vše bude dále, se ještě uvidí…
A závěrem trochu šťouchanec: byl jste na vojně?
Připravoval jsem se na to, ale najednou už nebylo kam jít… Pouze profesionálně, a to mne vskutku nelákalo. Ale vy asi narážíte na to, že jsem se tam mohl naučit, jak se říká, »držet ústa a krok«. Tak to by mne ani vojna nenaučila…
Článek vyšel na halonoviny.cz http://www.halonoviny.cz/articles/view/41234996
Napsal: Zbyšek KUPSKÝ
5.11.2015