ODS vnímá kulturu jako pečení rohlíků

autor: Andrea Cerqueirová, MF Plus

Podle zastupitele Prahy 3 Matěje Stropnického (SZ) by mezi hlavní kritéria při udělování grantů divadlům měla patřit umělecká kvalita. Paradox podle nějproto je, že nedávno oceněnému Divadlu Komedie hrozí zánik.

Pražské Divadlo Komedie zvítězilo v Cenách Alfréda Radoka. Jeho ředitel Pařízek ale uvedl, že nebudou-li změněna grantová pravidla, divadlo asi skončí…
To je paradox. Za dobu vedení Dušanem Pařízkem seKomedie v Radokových cenách stala divadlem roku tuším již potřetí. Je to scéna přinášející současnou dramatickoutvorbu, má progresivní, společenskokritickou dramaturgii, je inspirativní. Každý takový prvek táhne nahoru i další scény. Jenomže magistrát není schopen jeho kvalitu docenit. Dostává tak vedení divadla do pozice žebráka musejícího opakovanědo poslední chvíle čekat, jestli od panského stolu něco kápne.Chápu ředitele, že situaci již nechce opakovat.

Pražský radní za ODS Pecha na nedávné diskusi v Komediiuvedl, že bude situaci řešit individuálně. Co tomu říkáte?
To měl udělat před pohřbem, jak se praví v jedné českékomedii. Věc si vyžaduje systémové řešení, nikoli individuálníkobereček. Je třeba přizpůsobit vyhlašování grantů termínovětak, aby divadla (a nejen Komedie) věděla, na čem jsou, již předzapočetím sezony. Jak má mít divadlo koncepční plán, když neví, jestli vůbec bude pokračovat?

Kritici grantové politiky v Praze říkají, že pražská ODS nemá žádný plán.
Nevěřím, že ODS takový plán nemá. Myslím, že ví co chce,ale bojí se to před volbami říkat nahlas. Co chce přece ukázala,když zaváděla dotaci na vstupenku, ukazuje to průběžně, když dotuje i zcela komerční scény. ODS vnímá všechno jako byznys, divadla jako pečení rohlíků. A mezi komerčními provozovateli má více podporovatelů. Zatímco jsou totiž komerční ředitelé divadel jako Karel Heřmánek, manželka Radka Brzobohatého Hana Gregorová či Tomáš Töpfer už dávno více podnikateli v umění než tvůrci, a jsou tedy blízcí přístupu ODS, divadla s inovativní dramaturgií jsou častěji společensky kritická, vnímají divadlo jako druh výpovědi o době. A také o světě, kde vládne ODS, jak metaforicky naznačuje třeba v Komedii inscenace Davida Jařaba Zajatci.Ta povolává na scénu nespokojené občany, kteří berou věc politiky do vlastních rukou.

V čem dalším vidíte problémy při udělování grantů pražským divadlům?
Obecně je kulturní politika nedostatečně prioritní.Stamilionové částky se vydávají na propagaci pražské olympiády, která nikdy nebude, na nesmyslné tunely či na nefunkční Opencard. Štědrost se aplikuje u absurdit, kdežto se smysluplnými projekty se magistrát přetahuje o každou korunu. Město přitom patří mezi desítku nejbohatších regionů EU. Myslím, že v první fázi je třeba projekty, jimž jsou peníze poskytovány, vyhodnocovat průběžně pomocí multikriteriální analýzy, která nebude sledovat jen umělecké úspěchy, ale samozřejmě i návštěvnostnebo schopnost managementu divadla získat další prostředky od sponzorů.

Asi před dvěma lety se pražští divadelníci bouřili proti Milanu Richterovi (ODS), který měl z pozice radního kulturu na starosti. Byl hlavní problém v něm?
Podle mě nikoli. Milan Richter byl na své místo jako protlak protlačen, jak zpívá kdesi Jan Vodňanský. Pozadí kulturní politiky se v Praze již léta nemění – stojí za ní duo Pavel Hurda, majitel Paláce Akropolis, a jeho kolega, již zmíněný předseda kulturního výboru magistrátu Ondřej Pecha. Tito lidé jsou na svých místech od revoluce, a že je jednou kryje Milan Richter a po druhé jiná modelka, to nerozhoduje. Znám tuto dvojici na vlastní kůži ze žižkovského zastupitelstva, což je jejich domácí půda. Hurda každý rok přidělí z rozpočtu městské části své Akropolis tři až pět milionů korun, což jevíc než polovina dotací do kultury. Divadlo Ponec, jedinečná taneční scéna sídlící také na Žižkově, nedostává pravidelně takřka nic. Čili: nebyla žádná éra Milana Richtera. To jen ODSs nadpoloviční většinou v magistrátním zastupitelstvu mohla prosazovat své vize víc než obvykle.

Zakladatel divadla Ta Fantastika Petr Kratochvíl, který oponoval mnoha divadelníkům, tehdy říkal, že komerčně úspěšná divadla byla dřívějším rozdělováním grantů poškozována…
Podle mého názoru mají finanční pomoc získávat především ti, kteří si na sebe sami vydělat nemohou, a přitom jsou jejich kvality nezpochybnitelné. Pak jsou podle mne na řaděumělecké projekty, jejichž kvalita se rodí. V tomto případě jenamístě upřednostňovat jednoleté granty před víceletými,aby bylo možné vývoj vyhodnocovat v krátkodobějším období.Teprve pak přicházejí v potaz i projekty, které jsou v prvé řadě komerční. Petr Kratochvíl a další stojí přece vždy před volbou:buď provozovat divadlo především s uměleckým záměrem,nebo s cílem vydělat. Obojí je legitimní, ale označovat nedostatečnou podporu komerčních scén za diskriminaci je nepochopení. Nebo spíš překrucování situace. Prodejní galerie také nejsou dotovány, kdežto výstavní prostory ano. Multikina nedostávají ani korunu, kdežto artová ano.