autor: ac, První zprávy, 7. dubna 2010
O místě zelených v politickém spektru i o vnitrostranických sporech diskutoval se studenty CEVRO Institutu novinář a zastupitel Prahy 3 Matěj Stropnický (SZ).
Zatímco zelení ze Západu se od začátku vymezovali proti protekcionismu vlád spojených se soukromým sektorem, zelení z bývalého východního bloku se podle Matěje Stropnického i v současnosti hodně vymezují vůči místním komunistickým stranám. Je to dáno odlišnými životními zkušenostmi a prožitky. Podle Stropnického, který je členem Strany zelených od svých devatenácti let, je to i hlavní důvod ideových rozporů uvnitř české Strany zelených.
Názorová různorodost se podle jeho slov projevila kupříkladu v přístupu zelených k jejich bývalému vládnímu angažmá v koalici s ODS a KDU-ČSL. „Část straníků účast ve vládě obhajovala potřebou zabránit nástupu komunistů a tím, že je místo regulací nutné vsadit především na moderní technologie a na tržní mechanismy,“ uvedl. Naopak část jiných straníků, včetně Stropnického, prý zastává názor, že s ODS nelze vládnout, protože je to strana, „která svůj ekonomický program zakládá na neoliberálních předpokladech“.
„U jiných stran se názorové rozdíly tolik neprojevují, protože tam jsou kritici umlčováni lukrativními funkcemi. To u nás není,“ řekl. Pro veřejnost, která je podle jeho slov z předlistopadových dob zvyklá na jednotnou linii, by proto mohla být názorová pestrost přínosem. „Ani mnozí zástupci médií nejsou ale na různé názory zvyklí, proto o sporech informují spíš povrchně,“ dodal.
Zelení podle Stropnického nestojí ani vlevo, ani vpravo. Zatímco pravice se (při troše paušalizace) orientuje především na slušně situované podnikatele a levice zase na zaměstnance, prostor pro zelené je především v neziskovém sektoru. Jeho část považuje Stropnický také za součást zeleného hnutí. Zelení jsou podle jeho názoru světovou značkou, nikoli partají na jedno použití – za takové subjekty označil kupříkladu Unii svobody, TOP09 nebo Věci veřejné. Tam jsou podle něj většinou stále stejní lidé s neměnnými – spíše pravicovými – postoji, jen občas přibude „nějaký nový Radek John“.
A čím se zelené hnutí podle Stropnického odlišuje od pravicové i levicové politiky? „Ideou pravice je individuální sobectví vedoucí k blahobytu. Levice zase prosazuje kolektivní blahobyt. Pojítkem je vždy větší spotřeba pro jednotlivce nebo celek. Pravice i levice stále mluví o růstu. Zelená politika naopak klade důraz na omezování spotřeby. Růst spotřeby v nastaveném módu totiž není dlouhodobě možný,“ řekl.
Zelený aspekt lze podle jeho slov nalézt jak v pravicovém, tak v levicovém řešení určitých otázek. Malý příklad: Silniční daň je podle pravice vyšší pro automobily od určitého věku stáří, přičemž starší vozy mají především nemajetní lidé. Zelení v takovém řešení podle názoru Stropnického mohou najít to, že starší vozy více znečišťují ovzduší, a tak životnímu prostředí prospívá jejich vyšší zdanění. Levice by podle něj naopak více zdaňovala vozy s vyšším výkonem motoru, ve kterých jezdí spíš ekonomicky silnější veřejnost. I taková auta znečišťují ovzduší, takže i to by podle Stropnického bylo v souladu se zelenými zásadami.
Stropnický byl v minulosti znám veřejnou kritikou vládního angažmá Strany zelených. Přesto v rámci diskuse ocenil, že zeleným se v kabinetu dařilo v oblasti životního prostředí. Podle jeho názoru proto, že někdejší ministr životního prostředí a bývalý předseda SZ Martin Bursík byl nejvýraznějším ministrem za Stranu zelených.
Přítomné studenty zajímaly především otázky spojené s jadernou energetikou. Stropnický uvedl, že jemu osobně nejvíce vadí všeobecná neochota hovořit o případných rizicích spojených s jadernými elektrárnami. A také to, že mnozí by chtěli jaderné elektrárny, nikoli ale jaderný odpad, který v důsledku jejich provozu vzniká. Podle něj je dobré s energií šetřit – některé spotřebiče považuje pro mnohé za zbytné. ČEZ navíc podle něj energii z Temelína v zájmu zisku vyváží do zahraničí. „Není tudíž pravda, že až tolik energie spotřebujeme,“ dodal Stropnický