autor: Pavel Verner, Právo, 8.4.2008
Kdykoli se podívám na foto Matěje Stropnického v novinách, kdykoli si tam přečtu jeho výroky, chtě nechtě musím pomyslet na příští volby do Sněmovny. Pro kariéru nejviditelnějšího Bursíkova kritika totiž hraje čas.
Dovedu si představit, s jakou bilancí by mohli za dva roky zelení do voleb jít, jak by je co do úspěšnosti mohla veřejnost (nejen ta zelená) vnímat. Bezzásahová zóna na Šumavě? Fajn, jenže téma lokálně omezené. Blokáda splavnění Labe? Dobré jak pro koho. Zachování těžebních limitů? Slyšitelné hlavně pro zelené uši. Zabránění (dočasné) dalšímu růstu Temelína? Vzhledem k převládajícímu názoru veřejnosti podobno triumfu Pyrrhovu. Zato vyložené neúspěchy se rýsují v plánech oslovujících veřejnost daleko silněji. V dopravě týrané kamiony Bursík prohrává s kolegou Řebíčkem a sotva tomu bude jinak. Těžko věřit, že si zelení poslanci dovolí nehlasovat pro Julínkovy zdravotnické reformy, především pro kamuflovanou privatizaci velkých nemocnic, jakož i pojišťoven. Prosperovat nyní ve vládě je sladší než střádat body pro příští volby. Pokud ještě Bursík zmákne poslanecký klub a navzdory republikové radě pomůže prosadit radar, bude těch černých puntíků na zelené vlajce přespříliš.
Za takové bilance přijde čas Matěje Stropnického. Bursík totiž ve volbách už těžko zopakuje roli apoštola „nového politického stylu“, kterým dostal zelené do Sněmovny. Zelení budou muset veřejnost přesvědčovat, že jejich zeleň bude tentokrát opravdu zelená, nikoli zeleno-modrá, čili tyrkysová. Budou potřebovat tvář nového, tentokrát zaručeného světce.
Mladý rebel bude mít (na rozdíl od další rebelky Kuchtové) šanci přitáhnout hlasy stejně mladých voličů. Tím, kolik mu je, jak vypadá, a pověstí nepošpiněnou kompromisy těch starších. Zatím to má snadné, bez odpovědnosti, stačí mu nadále Bursíka vytrvale zlobit.
Je sice známo, že praxe v politických výšinám nakonec semele všechny mladické ideály, ale to už bude nějaký budoucí příběh politika Stropnického.